Přejít na hlavní obsah
Fórum evropské občanské iniciativy

"Mechanismus proti toxickému managementu" | Snižování nákladů spojených s toxickým managementem (nemocenské dovolené, nedostatek motivace a produktivity zaměstnanců)

Autor /Autorka: LÉONARD SARGSYAN |
Datum aktualizace: 06 October 2026 |
Počet zobrazení: 271

Měl by se management stát regulovaným povoláním v Evropě?

Zdravím všechny,

Rád bych prozkoumal možnost zahájení evropské občanské iniciativy s cílem zavést evropskou certifikaci způsobilosti manažera (EMAC), která se skládá ze dvou verzí: EMAC a EMAC C-Suite. Certifikáty budou doručeny pouze uchazečům, kteří složí všechny části svých zkoušek, mírně podobné jazykovým testům jako TOEFL nebo IEALTS: jeden je dostane, pokud mluví anglicky. Princip evropské certifikace manažerských schopností (EMAC) je stejný: pokud se chce člověk stát manažerem nebo manažerem C-Suite, musí složit odpovídající test: EMAC pro všechny manažery a/nebo EMAC C-Suite pro nejvyšší výkonné pozice ve společnosti (CEO, CFO, COO, CIO atd.). Zkoušky EMAC se budou skládat z písemných a ústních částí stejně jako jazykové testy a budou hodnoceny komisemi složenými nejméně ze tří hodnotitelů. A jeden bude certifikován zkušební komisí EMAC pouze v případě, že má potřebné schopnosti a splňuje požadavky: získat alespoň 2/3 hlasů posuzující komise.

Základní myšlenka a logika této iniciativy je jednoduchá:

Pokud je někomu svěřena profesní odpovědnost a pravomoc nad pracovním životem jiných lidí, neměly by existovat minimální evropské normy pro znalosti a dovednosti potřebné k výkonu této odpovědnosti?

V současné době se lidé mohou stát manažery velmi odlišnými způsoby. Někteří absolvují rozsáhlé školení v oblasti vedení a řízení lidí, zatímco jiní se mohou stát odpovědnými za zaměstnance s malou nebo žádnou formální přípravou v oblastech, jako je komunikace, řízení konfliktů, řízení lidí, psychologie na pracovišti, psychosociální rizika, prevence obtěžování nebo podpora zaměstnanců, kteří mají potíže s duševním zdravím. Ve všech případech existuje mnoho lidí, kteří trpí toxickým a škodlivým řízením. Někdy jdou na nemocenskou. Stojí to drahé pro každého. Domnívám se, že si to zaslouží seriózní evropskou diskusi.

Vizí je stanovit roli manažera jako regulovaného povolání, podobně jako u instalatéra, lékárníka, makléře, právníka nebo architekta. Mít titul v oboru práva nebo financí obecně nestačí k tomu, abyste se stali právníkem nebo makléřem v různých zemích EU, protože se jedná o regulovaná povolání, která vyžadují další testování nebo certifikaci. Chceme stejnou logiku pro manažery, protože mnoho manažerů, kteří mají tituly v managementu z různých univerzit, jsou nejen neschopní být dobrými manažery lidí ani dobrými vůdci, ale také často způsobují vyhoření, hnědé outy, nudné outy a dokonce i obtěžování. Mít titul z univerzity neznamená, že člověk je schopen řídit lidi. Existují studie potvrzující souvislost mezi škodlivým řízením a vysokou úrovní nemocenské dovolené.

Všechny tyto problémy musíme zlepšit, abychom snížili nemocenské a přinesli zaměstnancům větší motivaci a produktivitu. Proto musíme stanovit lepší standardy pro identifikaci a vytváření komplexního rámce zásad pro rozvoj a vedení manažerských talentů.

Tato změna pomůže manažerům získat základní lidské dovednosti před zahájením řízení týmů a umožní zaměstnancům zažít méně vyhoření, snížit obtěžování a zvýšit motivaci a produktivitu. Naše iniciativa by v zásadě mohla vést k úsporám na sociálním zabezpečení snížením pracovní neschopnosti v celé EU. Špatné řízení může být poměrně nákladné a musíme podniknout kroky k jeho změně.

Proč management a duševní zdraví?

Duševní zdraví je ovlivněno mnoha faktory, včetně osobních okolností, pracovní zátěže, jistoty zaměstnání, pracovní doby, pracovních podmínek a mnoha dalších faktorů.

Významné organizace veřejného zdraví však uznávají, že způsob organizace a řízení práce může ovlivnit duševní zdraví pracovníků.

Navzdory skutečnosti, že mnoho společností navrhuje programy a pobídky, jejichž cílem je zlepšit pohodu zaměstnanců, snížit psychosociální rizikové faktory, zvýšit povědomí o prevenci obtěžování a kanálech pro whistleblowing, zůstává největším problémem propast mezi oficiálními diskurzy společností a tím, co zaměstnanci zažívají v každodenním profesním životě.

Také v některých společnostech jsou škodlivé metody řízení tolerovány a v některých případech podporovány vrcholovými manažery a manažery C-Suite. Z těchto důvodů regulace role manažerů prostřednictvím evropské certifikace manažerských schopností výrazně sníží rizika poškození dobrých životních podmínek zaměstnanců a zároveň posílí motivaci a produktivitu zaměstnanců, protože evropská centra certifikace manažerských schopností budou mít možnost zrušit a/nebo neaktualizovat již vydané certifikace. To je velká odrazující síla, která odradí manažery a zejména manažery C-Suite od používání toxických a škodlivých metod řízení. Evropská certifikace manažerských schopností má velmi velký potenciál přispět k úspoře peněz jak pro společnost, tak pro zaměstnance a vlády.

Světová zdravotnická organizace (WHO) identifikuje psychosociální rizika při práci, včetně nadměrné pracovní zátěže, nedostatečného počtu zaměstnanců, dlouhé nebo nepružné pracovní doby, nedostatečné kontroly, špatné organizační kultury, omezené podpory ze strany vedení nebo kolegů, autoritářského dohledu, nejasných rolí, diskriminace, násilí, obtěžování a šikany.

WHO konkrétně doporučuje školení manažerů, aby mohli rozpoznat a reagovat na emocionální tíseň, otevřeně komunikovat, aktivně naslouchat a porozumět tomu, jak stresory na pracovišti ovlivňují duševní zdraví.

Důležité je, že to neznamená přeměnit manažery na psychology nebo lékaře. Manažeři by měli být schopni rozpoznat problémy, odpovídajícím způsobem reagovat a v případě potřeby nasměrovat zaměstnance ke kvalifikované odborné podpoře.

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) podobně označuje za potenciální psychosociální rizika špatnou organizaci a řízení práce, nadměrnou pracovní zátěž, nejasné role, neúčinnou komunikaci a nedostatečnou podporu ze strany vedení.

Agentura EU-OSHA rovněž zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou mohou vedoucí pracovníci hrát při prevenci a řízení psychosociálních rizik, a význam vhodné odborné přípravy vedoucích pracovníků.

Existuje také obzvláště zajímavá randomizovaná kontrolovaná studie publikovaná v The Lancet Psychiatry. Výzkumníci studovali program školení v oblasti duševního zdraví pro manažery v australské hasičské a záchranné organizaci.

Po šesti měsících došlo u vyškolené skupiny ke snížení počtu absencí z důvodu nemoci z povolání, což odpovídá přibližně o 6,45 hodin na zaměstnance během šesti měsíců méně. Výzkumníci také poznamenali, že je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se zjistilo, jak široce lze tato zjištění aplikovat.

Proč by to mohlo být pro Evropu důležité?

Problémy duševního zdraví mohou ovlivnit kvalitu života lidí, jejich schopnost pracovat a účast na trhu práce. Mohou také vytvářet náklady pro zaměstnavatele a širší společnost.

WHO odhaduje, že přibližně 15 % dospělých v produktivním věku má v daném okamžiku duševní poruchu a odhaduje obrovské ekonomické náklady spojené s depresí a úzkostí v důsledku ztráty produktivity.

Jde o to, že pokud jsou organizace a řízení pracovišť jedním z faktorů, které mohou ovlivnit duševní zdraví, pak by zlepšení manažerských kompetencí a zejména regulace role manažerů mohlo být potenciálně součástí širší evropské strategie pro zdravější pracoviště a menší plýtvání ekonomickými prostředky.

 

Důležitou otázkou je:

Co vlastně někdo potřebuje vědět a být schopen udělat, než dostane podstatnou odpovědnost za práci jiných lidí?

Budoucí učební plán EMAC by proto mohl potenciálně zahrnovat:

1. komunikace a aktivní naslouchání;

2. konstruktivní zpětnou vazbu;

3. řešení konfliktů;

4. uctivé a etické vedení;

5. rozpoznání a prevence psychosociálních rizik;

6. zásady pracovní zátěže a organizace práce;

7. prevence šikany a obtěžování;

8. rovnost a nediskriminace;

9. základní povinnosti v oblasti zaměstnanosti a ochrany zdraví při práci;

10. psychologická bezpečnost;

11. řízení organizačních změn;

12. zvládnutí obtížných konverzací;

13. rozpoznání, kdy může zaměstnanec potřebovat odbornou podporu;

14. vědět, kdy někoho odkázat na služby v oblasti ochrany zdraví při práci, lékařské nebo psychologické služby;

15. pochopení hranic mezi řízením a zdravotní péčí;

16. přiměřenou podporu a ubytování na pracovišti;

17. účast zaměstnanců a konzultace s nimi;

18. etické rozhodování;

19. řízení výkonu bez ponížení nebo urážlivého chování;

20. zvládání stresu a tlaku;

21. pochopení toho, jak mohou manažerská rozhodnutí ovlivnit pohodu zaměstnanců.

A jedna zásada by byla nesmírně důležitá:

EMAC by neměl proměnit manažery v lékaře nebo psychology.

Kompetentní manažer by měl znát rozdíl mezi problémem řízení, problémem pracovního zdraví a situací vyžadující kvalifikovanou lékařskou nebo psychologickou pomoc.

Existuje mnoho otázek, které bychom museli vyřešit

Nemyslím si, že by tato myšlenka měla být spuštěna, jako by již bylo rozhodnuto o každém detailu. Tento bod je velmi důležitý.

Existují vážné otázky, které je třeba prozkoumat:

Kdo by měl EMAC potřebovat?

Vztahovalo by se to na všechny osoby, které dohlížejí na zaměstnance, nebo pouze na osoby s formální řídící pravomocí? (Myslím, že obojí, ale debata je otevřená).

A co vedoucí týmů, projektoví manažeři, ředitelé, podnikatelé a lidé, kteří zaměstnávají ostatní? (Myslím, že potřebují tuto certifikaci ,, ale debata je otevřená).

Co by mělo být vyšetřovacím opatřením?

Potřebovali bychom spíše vědecky ověřené kompetence než subjektivní názory na to, co představuje "dobrého manažera".

Může být certifikace EMAC nebo EMAC C-Suite zrušena?

Ano, zejména pokud je hlášeno a dobře zdokumentováno více případů obtěžování nebo vyhoření. Diskuse o modalitách je samozřejmě otevřená pro rozvoj této páky.

Jak často by měla být certifikace obnovována?

2 nebo 3 roky!

Kdo by měl EMAC podávat?

Celoevropská struktura EMAC, která bude organizovat testovací sezení a zveřejňovat učebnice, aby pomohla kandidátům získat řádnou přípravu na písemnou a ústní zkoušku.

Jak by se mělo zacházet se stávajícími manažery?

Jak by se malé podniky mohly vyhnout nepřiměřeným administrativním nákladům?

Firmy nebudou platit za testy. Kandidáti, kteří se chtějí stát manažery, mají platit za své testy stejně jako platí za své další diplomy a certifikace. EMAC není škola ani univerzita. Je to testovací a certifikační struktura, ale může publikovat oficiální pokyny a učebnice, které uchazečům pomohou připravit jejich zkoušku.

Jak by EMAC interagoval s různými pracovněprávními předpisy členských států EU?

Má Evropská unie skutečně právní pravomoc takový systém zavést a jaký by byl vhodný právní základ?

A to je přesně důvod, proč tady hledám další lidi.

Co hledám?

Pojďme prozkoumat, zda můžeme mou myšlenku učinit vědecky podloženou, právně možnou a prakticky proveditelnou.

Nemusíte být expert.

Stačí, abyste se o tuto myšlenku skutečně zajímali a byli ochotni pomoci ji prozkoumat.

Takže tady je moje otázka pro vás:

Chtěli byste pomoci vyšetřit a případně vybudovat evropskou občanskou iniciativu pro certifikaci evropských manažerských schopností (EMAC)?

Pokud ano, okomentujte níže nebo mi pošlete soukromou zprávu.

A pokud znáte někoho, kdo pracuje v oblasti ochrany zdraví při práci, psychologie, lidských zdrojů, pracovního práva, řízení, zastoupení pracovníků nebo politiky EU a kdo by mohl mít zájem, označte ho nebo mu pošlete tento příspěvek.

Obzvláště mě zajímá hledání lidí z různých zemí EU, protože skupina organizátorů potřebuje občany žijící nejméně v sedmi různých členských státech.

Na začátku se nemusíme shodovat na každém detailu.

Můžeme začít jednou otázkou:

Měla by Evropa stanovit minimální normy způsobilosti pro osoby, kterým je svěřena odborná odpovědnost za řízení jiných lidských bytostí?

Pokud si myslíte, že si tato otázka zaslouží být prošetřena, rád bych se vám ozval.

2
Hlasy

Připojit komentář

Chcete-li vkládat připomínky, musíte provést ověření identity nebo se zaregistrovat.

Komentáře

SAIF AL MAYALI | 04 October 2026

Leonarde, děkuji za zprávu. Mám zájem stát se spoluorganizátorem Švédska. Mohli byste prosím objasnit oficiální povinnosti, právní nebo finanční závazky a způsob, jakým budou osobní údaje během procesu registrace chráněny? Rád bych také věděl, zda jsou s tím spojeny nějaké náklady a zda byl přezkoumán právní základ iniciativy. Děkuji, že jste zvážili mé otázky.
 

Elena Lambri | 04 October 2026

Dobrý den!

Jsem Elena, 24letá z Itálie.

Na papíře jsem neformální pedagog nevládní organizace. Ve skutečnosti jsem mladý dospělý, který žil ve čtyřech evropských zemích, absolvoval šest stáží před získáním stabilního zaměstnání a získal rozsáhlé zkušenosti v projektech Erasmus+.

Ve svých předchozích rolích jsem zažil šikanu na pracovišti a ageismus od svých manažerů – až do té míry, že jsem potřeboval terapii a cítil jsem se nucen maskovat jak svou neurodivergenci, tak své pravé já, abych zapadl do každodenního kancelářského života.

Chci k této iniciativě přispět tím, že přinesu jedinečnou perspektivu zakořeněnou v neformálním vzdělávání a intersekcionalitě – poznatky a nástroje, které bohužel pracovníci v oblasti lidských zdrojů příliš často neslyší.

EMANUELE PACCHIAROTTI | 04 October 2026

Dobré ráno, večer nebo odpoledne,

Jsem Emanuele, 22letý chlapec, který studuje právo v Římě (Itálie). Zajímám se o právo EU a nyní chci své znalosti uplatnit na nějaký skutečný případ. Pomůžu co nejlépe z mé možnosti v případě, že budu vybrán pro pomoc této ušlechtilé věci.

Ve víře

Emanuele Pacchiarotti

Diego Marcos | 05 October 2026

Dobrý den Leonarde.

Návrh považuji za velmi zajímavý a domnívám se, že řeší skutečný problém, který se podle mého názoru stává stále důležitějším. Naprosto souhlasím s cílem zlepšit kvalitu řízení a snížit negativní dopady, které může špatné řízení generovat jak pro lidi, tak pro organizace.

Domnívám se však, že existuje důležitá otázka týkající se způsobu, jakým je návrh formalizován.

Mým hlavním zájmem je, zda individuální certifikace nebo zkouška pro manažery může skutečně vyřešit základní problém.

Společnosti již mají velmi silné mechanismy, které vyvíjejí tlak na své manažery, aby dosáhli určitých výsledků: bonusy, cíle, pobídky související s výkonností, motivační programy, hodnocení výkonnosti atd... Zejména na úrovni řízení existuje silná kultura zaměřená na dosahování cílů a růst (ve společnosti IBEX-35 jsem byl na úrovni C).

Nejsem si proto jistý, zda společnosti mají nutně dostatečné pobídky k tomu, aby upřednostňovaly certifikaci, jejímž cílem je zaručit zdravější řízení, pokud samotný trh v určitých kontextech nadále odměňuje mnohem agresivnější chování zaměřené výhradně na výsledky.

Mohl by dokonce vzniknout nezamýšlený důsledek.

Představte si dva stejně schopné manažery. Jeden dokončí certifikaci, přijme určité standardy řízení a omezí určité postupy založené na tlaku vůči svým týmům. Druhý tak nečiní a nadále používá mnohem agresivnější metody k dosažení cílů.

Pokud trh nadále odměňuje výsledky nad vše ostatní, první manažer by se nakonec mohl stát méně profesionálně konkurenceschopným než druhý.

Z tohoto důvodu se domnívám, že tento problém by neměl být řešen výhradně z hlediska individuálního vzdělávání.

Mám rovněž pochybnosti o tom, zda je přezkum správným mechanismem.

Každý, kdo rozvinul manažerskou kariéru ve velkých společnostech, již pravděpodobně podstoupil řadu testů, psychometrických hodnocení, programů vedení, kurzů řízení a hodnocení kompetencí.

Absolvování zkoušky prokazuje, že osoba rozumí určitým zásadám.

Nemusí však nutně dokazovat, že tyto principy uplatňují, když jsou pod tlakem, když mají vysoce náročné cíle, když jejich bonus závisí na určitých výsledcích nebo když organizace, pro kterou pracují, odměňuje chování, které může být v rozporu s těmito principy.

Jinými slovy: Vědět, jak by měl být tým řízen, nemusí nutně znamenat jeho dobré řízení.

A věřím, že tento rozdíl je zásadní.

Existuje také další důležitý problém: Ne všichni manažeři pracují ve stejném kontextu.

Řízení lidí v technologické společnosti, továrně, nemocnici, finanční instituci, maloobchodní společnosti nebo společnosti zabývající se infrastrukturou může zahrnovat zcela odlišné úrovně tlaku, rizika, odpovědnosti a očekávání.

Proto se domnívám, že by bylo nebezpečné vytvořit příliš homogenní rámec, který by nakonec předpokládal, že existuje pouze jeden správný způsob řízení.

Norma by měla stanovit minimální zásady, ale měla by také umožňovat přizpůsobení kontextu každého odvětví, společnosti a postavení.

Generační složka

Domnívám se také, že musíme začlenit proměnnou, která může být kontroverzní, ale kterou považuji za velmi důležitou: Sociální normy se mění.

Je mi 45 let a jsem schopen vidět, jak výrazně se změnilo vnímání stresu, pracovní doby, profesního tlaku a toho, co je považováno za přijatelný vztah mezi společností a jejími zaměstnanci.

Chování, které mohlo být považováno za normální před 20 lety, může být dnes považováno za zcela nepřijatelné. A totéž se pravděpodobně stane v příštích 20 letech.

Proto by měl být každý systém hodnocení dynamický a měl by se vyvíjet společně s novými generacemi a sociálními změnami.

Nemůžeme dnes stanovit definitivní skóre pro to, co představuje "špatné řízení", a předpokládat, že zůstane v platnosti po celá desetiletí.

Přechod od certifikačních jednotlivců k certifikačním organizacím

Ze všech těchto důvodů se domnívám, že by bylo mnohem zajímavější přesunout zaměření návrhu.

Místo toho, abychom se ptali sami sebe: "Je tento manažer certifikován?"

měli bychom se ptát sami sebe: "Má tato organizace mechanismy schopné odhalit a napravit špatnou správu?"

Zde vidím zajímavou analogii s normami, jako je ISO 27001.

ISO 27001 se nesnaží prokázat, že konkrétní osoba ví o kybernetické bezpečnosti. Snaží se zajistit, aby organizace měla systém řízení, kontroly, procesy, odpovědnosti, detekční mechanismy a postupy neustálého zlepšování.

Věřím, že něco podobného by se dalo aplikovat i na management.

Mohla by být zavedena evropská norma pro odpovědné řízení lidí, podle níž by společnosti musely prokázat, že mají zavedeny trvalé mechanismy pro odhalování určitých rizik souvisejících s řízením.

Technologie jako detekční mechanismus

A tady věřím, že je tu obzvláště zajímavá příležitost.

Organizace mají v současné době přístup k obrovskému množství informací, které lze použít k detekci abnormálních vzorců.

Například: nadměrná fluktuace v určitých týmech, abnormální nárůst nepřítomnosti v práci, opakující se nemocenská dovolená, nadměrně dlouhá pracovní doba, ztráta produktivity, koncentrace odchodů zaměstnanců kolem konkrétních manažerů, neobvykle nízké výsledky spokojenosti v určitých týmech, nárůst vnitřních konfliktů, opakující se stížnosti, ztráta talentu, abnormální úroveň organizačního stresu nebo jakákoli jiná metrika, která by mohla pomoci identifikovat vzorec zhoršení.

K agregovanému a preventivnímu odhalování těchto vzorců by mohly být použity technologie.

Cílem by nebylo trvale "monitorovat" zaměstnance nebo proměnit systém v individuální dohledový nástroj. Cílem by bylo zjistit, že například konkrétní oddělení vykazuje po dobu šesti měsíců výrazně horší ukazatele než zbytek organizace.

To by mělo vyvolat přezkum.

A tato kontrola by umožnila analyzovat, zda problém pochází od manažera, organizační struktury, špatně definovaných cílů, nadměrné pracovní zátěže, nedostatku zdrojů nebo jakékoli jiné příčiny.

Průběžná certifikace, spíše než zkouška každých několik let

Tento přístup by také vyřešil další problém.

Skutečnost, že osoba dnes získala certifikaci, neznamená, že za dva roky bude správně zvládat. Lidé se mění. Organizace se mění. Trhy se mění. Cíle se mění. Týmy se mění. Posouzení by proto mělo být průběžné.

Existuje také ekonomický argument, protože se domnívám, že tento přístup by také učinil iniciativu mnohem atraktivnější pro samotné společnosti.

Špatné řízení není jen otázkou pohody zaměstnanců.

Má to také ekonomické náklady.

Argumentem by se proto mohlo stát: „Společnosti by měly mít mechanismy pro identifikaci a snížení lidských a ekonomických nákladů vyplývajících ze špatného řízení.“

Domnívám se, že tento přístup by se mohl mnohem snadněji bránit samotným firmám.

Můj závěr:

Proto považuji tuto iniciativu za velmi dobrou a nezbytnou.

Moje kritika není zaměřena na cíl, ale na mechanismus. Domnívám se, že by bylo příliš omezené pokusit se vyřešit systémový problém prostřednictvím individuálního vyšetření manažerů.

Bylo by pro mě mnohem silnější vytvořit evropskou normu pro odpovědné řízení, založenou na organizačních kontrolách, objektivních ukazatelích, průběžném hodnocení, pravidelných auditech a mechanismech zlepšování.

Manažer by zůstal základní součástí systému, ale nebyl by jediným předmětem hodnocení.

Jde o to, zda má společnost dostatečně robustní systém, aby zjistila, kdy management způsobuje neodůvodněné zhoršení mezi lidmi a v rámci samotné organizace, a zda má zavedeny mechanismy, které mohou jednat dříve, než se problém změní na vyhoření, obrat, ztrátu talentu nebo zhoršení výsledků.

Domnívám se, že tato změna přístupu by mohla z dobrého nápadu udělat mnohem silnější, rozšiřitelný a životaschopný návrh na evropské úrovni.

LÉONARD SARGSYAN | 06 October 2026

Vážený Diego,

Děkuji za váš promyšlený komentář. Pečlivě jsem si ji přečetl a opravdu oceňuji vaše postřehy a obavy. Takové diskuse jsou neocenitelné – umožňují nám řešit pochybnosti, zdokonalovat nápady a posilovat můj původní návrh. Mým cílem je naslouchat, učit se a začlenit zpětnou vazbu, aby byla petice komplexnější, jasnější a působivější. Každý komentář dodává hloubku a přesnost a postupem času tento proces spolupráce zajistí, že konečná verze bude robustní a připravená k oficiálnímu spuštění.

Udělám vše, co je v mých silách, abych se důkladně zabýval vašimi úvahami. To znamená, že mám také svůj vlastní pohled na věc, o který se mohu podělit.

Klíčové body pro vyjasnění

1. Potřeba EMAC jako individuální certifikace

EMAC je navržen jako individuální certifikace a zkouška pro manažery, nikoli jako náhrada odpovědnosti na úrovni společnosti nebo vnitřních iniciativ soukromých společností. Zajišťuje osobní odpovědnost manažerů a zároveň zachovává odpovědnost společnosti za iniciativy organizace. Tyto dva aspekty se vzájemně doplňují, nevylučují se, protože vynikající a velmi dobře certifikovaná společnost někdy najímá škodlivého generálního ředitele a další toxické manažery, kteří používají dobrou pověst společnosti a certifikace na vysoké úrovni jako štít, za kterým jsou podporovány škodlivé a někdy fatální metody. Proto potřebujeme přiměřenou úroveň osobní odpovědnosti od manažerů a zejména od manažerů C-Suite k dokončení firemních iniciativ. EMAC je odpovědí na tuto potřebu.

Ve svém komentáři jste zmínil:

„Společnosti již mají velmi účinné mechanismy, jak vyvíjet tlak na své manažery, aby dosáhli určitých výsledků: bonusy, cíle, pobídky související s výkonností, motivační programy, hodnocení výkonnosti atd. ... Zejména na úrovni vedení existuje silná kultura zaměřená na dosahování cílů a růst (ve společnosti IBEX-35 jsem byl na úrovni C).“

Moje odpověď:
EMAC není o výuce manažerů obchodních nebo finančních strategií na úrovni MBA k dosažení cílů nebo podpoře růstu. Místo toho se zaměřuje výhradně na psychosociální rizika – obtěžování, vyhoření, vyhoření a prevenci vyhoření. Jeho účelem je vybavit manažery a vedoucí pracovníky C-Suite znalostmi pro integraci relačních dovedností do jejich stávajících obchodních, strategických a finančních odborných znalostí a zároveň jim připomenout, že nesoulad s certifikací EMAC je může stát zrušení certifikace. Žádná platná certifikace EMAC = žádná možnost být manažerem v Evropské unii.

Jinými slovy, EMAC certifikuje relační schopnosti– schopnost efektivně pracovat s lidmi. Technické, obchodní nebo finanční odborné znalosti samy o sobě nezaručují ani nezlepšují silné relační dovednosti. Řízení lidí vyžaduje odlišný soubor kompetencí, které jsou často podhodnoceny nebo přeskočeny v tradičním školení managementu. 

Každý manažer bude i nadále udržovat svůj vlastní obchodní styl řízení a své finanční strategie a politiky. Jedinou složkou, která bude regulována prostřednictvím EMAC v manažerském vesmíru, je absolutní a kategorický zákaz škodlivých metod (zbytečný stres, obtěžování, vyhoření, znevažování podřízených, hromadění úvěrů, obviňování ostatních z neúspěchů, podpora kultury strachu a zastrašování, šikana, mikromanagement, gaslighting a pasivní agrese), ať už v komerční, finanční, strategické atd. 

Problém je také velmi viditelný v některých prostředích, kde manažeři často přicházejí na místa C-Suite z nepotismu. 

2. EMAC jako mechanismus kontrol a vyváženosti

EMAC bude sloužit jako právní a odrazující nástroj ke zrušení osvědčení vedoucích pracovníků, kteří se opakovaně dopouštějí obtěžování nebo zneužívání. Podobné zákazy vykonávat manažerskou činnost jsou v souladu s předpisy v jiných profesích (např. topenáři, makléři, právníci, zdravotní sestry) v celé EU.

Certifikace působí jako odstrašující prostředek proti škodlivým manažerským praktikám, zejména těm, které se používají k tomu, aby zaměstnanci za každou cenu plnili cíle, což někdy způsobuje duševní zhroucení a sebevraždu.

3. Řešení rizika nezamýšlených důsledků

Vyjádřil(a) jste oprávněné obavy:

„Mohl by dokonce vzniknout nezamýšlený důsledek. Představte si dva stejně schopné manažery. Jeden dokončí certifikaci, přijme určité standardy řízení a omezí postupy založené na tlaku směrem k jejich týmům. Druhý tak nečiní a k dosažení cílů nadále používá agresivnější metody. Pokud trh nadále odměňuje výsledky nad vše ostatní, první manažer by se nakonec mohl stát méně profesionálně konkurenceschopným než druhý. Z tohoto důvodu se domnívám, že tento problém by neměl být řešen výhradně z hlediska individuálního vzdělávání.“

Moje odpověď:
Agresivní metody k dosažení cílů jsou nejen kontraproduktivní, ale často i nezákonné. Pokud první manažer dodržuje etické normy, neměl by být penalizován za odmítnutí přijmout škodlivé praktiky. A pokud druhý manažer dodržuje agresivní metody a pokud existují důkazy od jeho zaměstnanců, EMAC může použít svůj nástroj pro odvolání a neutralizovat agresivního manažera nebo manažera C-Suite. Cílem EMAC je zabránit neetickým nebo agresivním osobám ve vstupu do manažerských funkcí nebo v setrvání v nich.

4. Proveditelnost definování „špatného řízení“

Poznamenal(a) jste:

„Nemůžeme dnes stanovit konečné skóre pro to, co představuje „špatné řízení“, a předpokládat, že zůstane v platnosti po celá desetiletí. Přechod od osvědčujících osob k osvědčujícím organizacím...“

Moje odpověď:
Ano, můžeme definovat škodlivé řízení – a EMAC je navržen tak, aby to udělal přesně tím nejpřesnějším možným způsobem. Jako systém kontrol a vyvážení bude mít EMAC pravomoc zrušit osvědčení pro manažery odpovědné za více případů sebevraždy, deprese, vyhoření nebo obtěžování.

Podobný přístup je již standardní pro některá regulovaná povolání (např. makléři, právníci, zdravotní sestry, hasiči, topenáři) v celé EU. Kritéria pro zrušení se budou v průběhu času vyvíjet a zlepšovat, ale rámec a vize jsou právně i strukturálně správné a nezbytné.

4. Poučení z France Telecom: Případová studie v neetickém managementu

Sebevražedná krize společnosti France Telecom – kdy si v letech 2008 až 2010 vzalo život více než 30 zaměstnanců – je tragickým příkladem toho, co se stane, když jsou agresivní taktiky řízení upřednostňovány před dobrými životními podmínkami zaměstnanců a tzv. „politikou nebo strategií růstu“. Šetření odhalila, že vedení společnosti zavedlo brutální plány restrukturalizace, včetně nucených přemístění a veřejného ponižování zaměstnanců, což vytvořilo toxické pracovní prostředí. Zatímco společnost byla později pohnána k odpovědnosti, škoda byla nevratná. Tento případ zdůrazňuje naléhavou potřebu individuální odpovědnosti při řízení. Zrušovací pravomoc EMAC by fungovala jako kritická záruka a účinný odrazující nástroj, který by zajistil, že manažeři, kteří přispívají do takového prostředí, se nemohou jednoduše přestěhovat do jiné společnosti a opakovat své škodlivé chování jednoduše proto, že pokud chce člověk pracovat jako manažer, musí mít platnou certifikaci EMAC. Bez individuální certifikace vázané na etické normy mohou organizace pokračovat v recyklaci toxických manažerů a udržovat cykly zneužívání.

5. Evropská veřejná individuální certifikace vs. soukromá organizační certifikace

Navrhli jste:

„Místo toho, abychom se sami sebe ptali: "Je tento manažer certifikován?", měli bychom si položit otázku: "Má tato organizace mechanismy schopné odhalit a napravit špatnou správu?"

Moje odpověď:
Dokonce i ty nejlépe certifikované společnosti mohou zabránit obtěžování nebo zneužívání. V celé EU existuje řada případů, kdy byly vysoce certifikované společnosti a jejich manažeři odsouzeni za psychosociální rizika, která často vyplývají ze strategií na úrovni C-Suite, které upřednostňují agresivní cíle před dobrými životními podmínkami zaměstnanců.

EMAC zaplňuje tuto kritickou mezeru tím, že:

Pohnat jednotlivce k odpovědnosti za své postupy řízení.

Slouží jako odrazující a strukturální záruka pro společnosti.

Zajistit, aby technická a strategická dokonalost byla spojena s vedením zaměřeným na člověka.

Studie ukazují, že manažeři C-Suite dosahují lepších výsledků, když přijímají pozitivní styly řízení zaměřené na člověka, místo aby se spoléhali na agresi nebo vykořisťování.

6. Vývoj zásad EMAC

EMAC není statický soubor pravidel. Stejně jako každý robustní certifikační systém se jeho principy budou vyvíjet a zlepšovat v průběhu času prostřednictvím zpětné vazby, výzkumu a adaptace.

7. Hlavní účely regulace povolání

Často regulujeme různá povolání, abychom snížili škodlivá rizika pro psychickou nebo fyzickou integritu člověka. V současné době je mnoho manažerů příliš často původcem špatných pracovních podmínek. Regulace této profese nejen pomůže firmám a zemím ušetřit peníze na nemocenské dovolené, ale také nám pomůže mít motivovanější a produktivnější zaměstnance, kteří budou efektivněji přispívat společnostem, a tedy i zemím:)

Manažer má na životy, živobytí a dobré životní podmínky lidí stejný vliv jako právníci, hasiči, makléři, topenáři, lékaři nebo jakákoli jiná regulovaná povolání. Neexistuje žádné odůvodnění– žádné – pro vyloučení manažerů z regulace. Jejich rozhodnutí formují týmy, kariéru a celé organizace a absence dohledu je nepřijatelnou mezerou v odpovědnosti. Regulace není opodstatněná, je opožděná.

8. Věda za vedením zaměřeným na člověka: Jak etické řízení řídí výkon

Desetiletí výzkumu v oblasti organizační psychologie a behaviorální ekonomie potvrzují, že etické, inkluzivní a na člověka zaměřené vedení výrazně překonává toxické nebo tlakové řízení. Přelomová metaanalýza z roku 2015 publikovaná v The Leadership Quarterly (Hoch et al.), která přezkoumala 170 studií na 198 000 osobách, zjistila, že etické vedení – definované jako spravedlnost, transparentnost a respekt – silně koreluje s vyšší angažovaností zaměstnanců, kreativitou a pracovní výkonností. Podobně studie Harvard Business Review (2021) analyzující 1,2 milionu zaměstnanců v 500 organizacích odhalila, že týmy vedené manažery, kteří upřednostňují psychologickou bezpečnost (koncept popularizovaný projektem Aristoteles společnosti Google), byly nejen šťastnější, ale o 30 % produktivnější než týmy působící ve vysokotlakém a toxickém prostředí.

Další důkazy pocházejí ze zprávy společnosti Gallup o stavu globálního pracoviště za rok 2023, která zjistila, že u zaměstnanců, kteří se cítí podporováni a oceňováni svými vedoucími pracovníky, je o 60 % nižší pravděpodobnost vyhoření a 4x vyšší pravděpodobnost inovací. I finanční výkonnost je ovlivněna: studie časopisu Journal of Corporate Finance z roku 2022 ukázala, že společnosti s vysokými etickými standardy a programy blahobytu zaměstnanců předčily své vrstevníky v S&P 500 o 2,5 % ročně během deseti let. Tato zjištění jsou v souladu s výzkumem Adama Granta ve společnosti Wharton, který ukazuje, že zaměstnanci pod vedením lídrů zaměřených na člověka vykazují vyšší úroveň důvěry, spolupráce a odolnosti, což se přímo promítá do lepších obchodních výsledků.

Naproti tomu toxické řízení – charakterizované šikanou, nerealistickými požadavky a ignorováním rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem – vede k vyššímu obratu (až 50 % v některých odvětvích podle studie MIT Sloan Management Review), zvýšené absenci a dlouhodobému poškození pověsti. Případ France Telecom je jasnou připomínkou těchto nákladů. Naproti tomu zaměření EMAC na relační dovednosti a etickou odpovědnost zajišťuje, že manažeři jsou nejen technicky způsobilí, ale také psychologicky vybaveni k podpoře prostředí, kde výkonnost prosperuje, aniž by byla obětována pohoda.

 

Závěrečné myšlenky

EMAC je více než jen certifikace – je to kulturní a strukturální posun směrem k etickému, odpovědnému a efektivnímu řízení. Spojením individuální odpovědnosti prostřednictvím evropské a státní regulace, která je ambicí EMAC, se soukromými iniciativami organizací můžeme vytvořit spravedlivější systém, z něhož budou mít prospěch zaměstnanci i podniky.

Vážený Diego, jsem vděčný za vaši angažovanost a přidám do návrhu všechny podrobnosti, aby byl jasnější a silnější pro všechny.

S pozdravem,

Léonard Sargsyan

Shashi Bhushan | 06 October 2026

Milý Leonarde, dobrý den!

Děkujeme, že jste zahájili tak ušlechtilou iniciativu. Velmi mě to zajímá, protože jsem silně v souladu s jeho cíli.

Souhlasím s tím, že pomoc manažerům pochopit lidskou stránku práce může mít pozitivní dopad na zaměstnance a obecněji na společnost jako celek.

To velmi souvisí s mým výzkumným tématem v Lucembursku, kde v současné době dělám rozhovory s manželi expatů o jejich zkušenostech s hledáním zaměstnání. Je to také v souladu s druhem práce, kterou dělá moje nezisková asociace.

S pozdravem,

Shashi BHUSHAN

SOLACE asbl

Lucembursko