Zpočátku neregistrovaný, ale nevzdává se: Jak dva mladí Češi postavili studentskou evropskou kampaň na svém velkém nápadu

Co kdyby Evropa měla veřejnou sociální síť založenou na principech podobných těm, které stojí za veřejnými sdělovacími prostředky? Pomohlo by to zastavit šíření falešných zpráv, uvíznutí lidí v informačních bublinách a neustálé snahy algoritmů prodávat nám nápady a věci, které možná ani nechceme, ani nepotřebujeme?

To je otázka, která stojí za evropskou občanskou iniciativou Evropská veřejná sociální síť. Jeho organizátoři František Tichý a Lukáš Mikulecký přišli nezávisle na sobě s podobnou myšlenkou: sociální média se stala nezbytnou součástí veřejného života, ale platformy, kde se velká část veřejného života nyní odehrává, jsou z velké části řízeny komerčními zájmy.

Jejich návrh se inspiruje modelem známým v celé Evropě: veřejnoprávní média. Myšlenkou není vytvořit sociální síť kontrolovanou EU, ale nezávislou, veřejně orientovanou alternativu, jejímž primárním účelem by byla komunikace a přístup k informacím, spíše než maximalizace angažovanosti a zisku.

A toto rozlišení záleží na organizátorech. Podporují úsilí o regulaci stávajících platforem, boj proti dezinformacím a zvýšení bezpečnosti on-line prostředí. Tvrdí však, že regulace sama o sobě nemůže vyřešit problém zakořeněný v základním obchodním modelu platforem.

Podle Františka je jádrem problému obchodní model dnešních platforem:

„I kdyby existovala stovka předpisů, hlavním cílem sociálních sítí by stále byl zisk. Rádi bychom vytvořili prostředí, jehož hlavním cílem není zisk, ale návrat k původnímu principu.“

Lukáš přistupuje ke stejnému problému z jiného úhlu. Kontrola faktů a regulace jsou důležité, říká, ale do značné míry se zabývají důsledky systému:

„Pokud budeme dezinformace pouze odhalovat, v podstatě se pouze bráníme, a proto to musíme změnit, abychom vytvořili alternativu, která bude fungovat jinak na úrovni samotného systému.“

Skvělý nápad nestačí: když Komise žádá o přehodnocení

Než mohli Lukáš a František začít uvažovat o shromáždění jednoho milionu podpisů, setkali se s první praktickou lekcí, jak z myšlenky učinit evropskou občanskou iniciativu.

Když Evropská komise v prosinci 2025 poprvé předložila k registraci Evropskou veřejnou sociální síť, zjistila jeden zásadní problém: jak bylo původně formulováno, iniciativa ve skutečnosti nepožádala Komisi, aby navrhla právní akt EU.

• Podmínky registrace naleznete zde.
• Přečtěte si, jak vypracovat iniciativu: právní požadavky a praktické rady
• Pořád si nejsi jistý? Zeptejte se odborníka.

To však neznamená, že by iniciativa byla zamítnuta. V této fázi registračního procesu měli organizátoři možnost svůj návrh revidovat v reakci na posouzení Komise, ponechat si jeho původní verzi nebo jej stáhnout. 

Rozhodli se zůstat s myšlenkou a revidovat text.

Lukáš vzpomíná:

„Komise očekávala, že budeme konkrétnější, a v našem textu není dostatečně výslovně uvedeno, aby jej Komise takto vyložila. Museli jsme to tedy přepracovat.“

Organizátoři pak přinesli právní odbornost z několika směrů. Konzultovali odborníky z akademické sféry, zejména z oblasti evropského práva, a diskutovali o formulaci s bývalou místopředsedkyní Evropské komise Věrou Jourovou.

Využili také bezplatnou službu Ask an Expert od Fóra evropské občanské iniciativy. To bylo obzvláště důležité pro iniciativu, která podle Františka dosud fungovala bez externího financování.

„Pokud nejste právník, je dobré se poradit o právních aspektech.“
 

„Na samém začátku jsme byli jen my dva.“ Nyní má tým kolem 45 lidí.

Druhá výzva byla stejně zásadní. Evropská občanská iniciativa se musí stát evropskou nejen v otázce, kterou se zabývá. Potřebuje lidi a podporu ve všech členských státech.

Evropská veřejná sociální síť nebyla zahájena jako projekt podporovaný velkou evropskou organizací. Zpočátku byli v Česku jen dva lidé.

Lukáš říká:

„Na samém začátku jsme byli jen my dva, já a František, a začínali jsme hlavně prostřednictvím univerzitních sítí.“

Hledali kontakty prostřednictvím univerzit, kolegů a lidí se zkušenostmi s programem Erasmus a dalšími mezinárodními programy. A nehledali jen lidi, kteří by formálně dokončili skupinu organizátorů, ale každého, kdo by měl k této problematice silný pocit.

Tímto procesem se původní dvojice postupně rozrostla na tým přibližně 45 osob z 11 členských států EU. Tým pokračuje v hledání nových členů a dalších ochotných pomoci šířit iniciativu.

Pro Františka je důležité, aby byli všichni dobrovolníci:

„Jsou to lidé, kteří na tom pracují, aniž by dostali zaplaceno, protože stejně jako my to považují za důležitou zásadu a rozhodli se ji podpořit.“

Jejich zkušenosti poukazují na jeden z možných způsobů, jak proměnit myšlenku, která se původně zrodila v jednom členském státě, v evropský projekt: Místo toho, abyste začali hledat velké instituce, začněte s lidmi, kteří mohou postupně otevírat nové sítě a nové země.

Pětačtyřicet dobrovolníků nestačí. Potřebují se stát týmem

Jak počet dobrovolníků rostl, vyvstala další otázka: Jak koordinujete desítky lidí v různých zemích a měníte podporu nápadu ve fungující evropskou kampaň?

Tým se rozdělil do pracovních skupin pokrývajících oblasti jako PR, IT, eventy a HR. Vedle toho se vyvíjí struktura založená na jednotlivých zemích, která má pomoci koordinovat sběr podpisů.

František vysvětluje, jak dělí práci:

„Oddělujeme práci tak, aby každý dělal to, čemu nejlépe rozumí a co ho také baví. Lidé si na základě svých preferencí a dovedností vybírali, do kterých týmů se zapojí.“

Pro Lukáše by dobrovolnictví nemělo být jednosměrným vztahem. Práce na kampani by také měla lidem dát něco na oplátku:

„Snažíme se zajistit, aby nám lidé, kteří se k nám připojí, mohli také něco vzít a aby jim práce na tak velkém evropském projektu mohla dát něco na oplátku za energii, kterou do něj vložili.“

A jak plánují shromáždit milion podpisů?

Jejich vznikající strategie má tři hlavní pilíře.

Prvním z nich jsou univerzity a studentské sítě – stejné prostředí, které jim již pomohlo vybudovat evropský tým. Plánují oslovit univerzity, studentské organizace a samotné studenty, kteří mohou pomoci tuto iniciativu dále šířit.

Zkoumají také, co se mohou naučit z jiných evropských občanských iniciativ. František poukazuje na další iniciativu Stop Destroying Videogames, která měla v Česku silnou přítomnost a vyrostla z malého dobrovolnického úsilí vedeného studenty do evropské kampaně, která shromáždila více než milion podpisů.

Jak se evropská občanská iniciativa „Stop Destroying Videogames“ stala virální – a co se z ní můžete naučit

Existují zřejmé paralely. Oba projekty začaly spíše u mladých lidí a dobrovolníků než u velkých zavedených organizací a oba se zabývají otázkami souvisejícími s technologiemi, které mají zvláštní význam pro mladší generace. Ale komunity kolem těchto dvou iniciativ jsou různé. Stop Destroying Videogames byl schopen mobilizovat existující herní komunitu, a to i prostřednictvím Discord. Evropská veřejná sociální síť musí najít sítě, které mohou hrát tuto úlohu v její vlastní kampani.

Ponaučením není kopírovat další úspěšné komunikační kanály evropské občanské iniciativy, ale pochopit, proč tyto kanály fungují, a určit komunity, které mohou hrát stejnou úlohu z jiné příčiny.

Druhým pilířem je PR a komunikace prostřednictvím sociálních médií. Cílem není pouze propagovat výzvu k podpisu, ale vysvětlit, co organizátoři považují za problémy současného modelu sociálních médií, a podpořit širší veřejnou diskusi.

Lukáš vysvětluje:

„Rádi bychom lidem vysvětlili, jaké jsou problémy se sociálními sítěmi, a na základě toho povzbudili a podpořili veřejnou diskusi o tom, zda sociální sítě, jak dnes existují, skutečně prospívají společnosti a jednotlivcům, nebo zda k nim potřebujeme celkově odlišný přístup.“

Třetím pilířem jsou akce a osobní kontakt – diskuse, informační stánky a plánovaná malá konference.

Používání sociálních médií ke změně sociálních médií

A pak je tu paradox, kterému se evropská veřejná sociální síť nemůže vyhnout.

Pokud chce iniciativa přesvědčit jeden milion Evropanů, že současný model sociálních médií potřebuje alternativu, musí nejprve tyto lidi najít.

A to znamená používat platformy sociálních médií, které chce změnit.

František je v tomto ohledu pragmatický: navzdory jejich obavám ohledně způsobu fungování stávajících platforem mají sociální média i nadále zásadní význam pro oslovení velkého počtu lidí.

„Na stávajících sociálních sítích se budeme snažit přesvědčit lidi, že nefungují dobře. Zní to jako rozpor, ale věřím, že můžeme ukázat, že to jde.“

To je paradox, který je jádrem jejich kampaně – a vrací příběh zpět k otázce, s níž jejich iniciativa začala.

Mohou využít systém, který chtějí změnit, k vybudování evropského hnutí za alternativu?

Lukáš Mikulecký, František Tichý a jejich 45 dobrovolníků mají nyní rok – a milion podpisů – na to, aby se to dozvěděli.

Mohlo by vás také zajímat:

• Shrnutí webináře a záznam: Pochopení právních požadavků na zahájení evropské občanské iniciativy 
• Jak strukturovat svůj tým evropské občanské iniciativy
• Strategie „dobrovolník na prvním místě“, která stojí za evropskou občanskou iniciativou Star-Pass