The impact of the COVID-19 pandemic on the ECI implementation and future topics

Addressing the recent COVID-19 pandemic, the European Union has found its self in an unfamiliar form of crisis management. The actions that were executed by the EU member states lacked supervision and coordination; therefore, did not assure all commitments of the member states were well respected. We must construct consistent and binding procedures for all member states of the European Union, in case of such. It is essential to institute a common platform in order to avoid violations of human rights, notably focusing on cybersecurity and the right to privacy. This must be undergone with the aim to assure the security, personal data protection, and values the European Union stands for since its creation. It is fundamental to create a legislative tool that member states can refer to when assuring its citizen's rights and in case of breach will be penalized. In this context, we are addressing states that have declared an emergency situation defined by the Art. 5 of the Constitutional Act no. 227/2002 Coll; where the circumstances under which the state of emergency was declared were clearly unjustified, i.e. Slovakia. States are therefore acquiring exceptional rights over their population; that is to say, monitoring of its citizens residing within a given territory through telecommunications and private companies. As we do not have to further develop, this raises many questions concerning human rights in regard to European citizens. The measures must concern both private and professional activity, which is currently highly concentrated within the cyberspace. This concerns programs such as Zoom that are rapidly rising in popularity; even though, security professionals warn the lack of default settings as not safe. That is to state one example of many. Emphasizing the necessity to act, the European Union must be prepared to assure the security of its citizens while respecting human rights in case of the second wave of COVID-19 or any other possible pandemic.   

In theory the ECI would seem to be a wonderful way to encourage citizen participation, in that it enables a group of citizens to ask the European Commission to prepare a legislative proposal on a specific issue of interest to them. However, even before the COVID-19 pandemic, it received a lot of criticism.

Firstly, citizens have to invest a lot of time and effort in their projects, and there is very little prospect of a successful outcome. The figures show that although quite a lot of projects are accepted for registration, very few go on to have a legislative follow up by the European Commission. There is also a lack of transparency at the initial stage because the examination of the project takes place behind closed doors. Even when the project is successful and obtains one million signatures, the Commission is not obliged to take legislative action; in fact, there is no particular pressure on it produce legislation. The whole process is very slow and cumbersome and can take up to two years because of the various stages involved (the collection of signatures takes a year).

One improvement would be to simplify the collection of signatures so that it is quicker and less complicated to set up. Another measure, which has been proposed by Carnegie Europe, in order to put more pressure on the Commission to take action, would be hold hearings and debates in the national parliaments and the European Parliament at a much earlier stage in the procedure. This would also promote the ECI and publicise the very interesting projects that had been put forward but that the public was completely unaware of. Furthermore, given that coronavirus pandemic has impacted all sectors and made it more difficult to coordinate the preparation of a project, a special more flexible procedure should be put in place in crisis situations.

Under Article 1 of Regulation (EU) 2019/788 of the European Parliament and of the Council of 17 April 2019, on the European citizens' initiative, EU citizens are empowered to petition the European Commission to submit a legislative proposal on any EU-related matter, which they feel needs addressing. In order for an initiative to be admitted by the Commission, ECI organizers must obtain at minimum one million signatures (Article 3(1)(a) of Regulation (EU) 2019/788). 

With the current COVID-19 pandemic, however, it has become increasingly difficult (if not impossible) for ECI organizers to carry out their campaigns and obtain signatures on paper (Council of the EU, 2020). 

In an effort to remedy the situation, the European Commission has submitted a proposal in which it proposes, among other things, to extend the collection period by 6 months (ibid, 2020). 

In addition to the Commission's proposal, I would suggest that campaigning be carried out online. Concretely, ECI organizers could use social media platforms (such as Facebook, Instagram, Twitter, Youtube, etc.) along with video-conferences to promote their initiatives and discuss ideas. I would also suggest that the collection of signatures be conducted electronically (at least until the situation reverts back to "normal").

While this will in no way replace campaigning in person, it is the best viable option available in that it preserves citizens' right to freedom of expression.

That being said, the EU will have to remain vigilant. While digitalisation may have its perks (its rapid and efficient), it can also pose some issues such as misinformation, hacking, identity theft, etc., which could violate fundamental rights as enshrined in the European Declaration of Human Rights (1950).

Evropská občanská iniciativa je skvělým způsobem, jak mohou evropští občané vyjádřit své obavy a diskutovat o klíčových tématech, která se jich týkají; teoreticky sjednocuje lidi tak, aby se podíleli na určitém tématu, a s dostatečným počtem podpisů se může obrátit na Evropskou komisi za účelem dalšího rozvoje. V důsledku poslední pandemie viru Cvi-19 však došlo k mnoha prodlevám a překážkám, které tento proces „zastavily“. 

Mnozí poukazují na to, že evropská občanská iniciativa je terčem kritiky dlouho před vypuknutím pandemie. S otázkami, jako jsou zdlouhavé postupy, nedostatečná transparentnost a dokonce i nejistota, pokud jde o provedení změn, jakmile se právní předpisy dostanou do Evropské komise. Samotné rané fáze vyžadují hodně času a úsilí o zahájení právních předpisů, přičemž míra úspěšnosti právních předpisů je velmi nízká. Kromě toho je lhůta pro přijetí podpisů jeden rok a zbývající akce mohou trvat i další rok. Kromě toho není zveřejněno přezkoumání/diskuse o právních předpisech, které sice probíhá, a neposkytuje tak lidem žádnou transparentnost. Všechny tyto hlavní otázky byly nejen přítomny, ale měly významný dopad na evropskou občanskou iniciativu a její fórum před pandemií. Proto se situace zhoršila pouze od případu Codvi-19. 

Pro osoby bylo velmi obtížné provádět jejich programy a být schopny provádět evropské právní předpisy, stejně jako téměř nemožné získat hlasy. S evropskou občanskou iniciativou č. 2.0 je však nyní snazší podepisovat iniciativy online s velmi nízkým obsahem osobních údajů. Důrazně doporučuji rozvoj internetového fóra, které usnadní celý proces od jeho začátku až po jeho ukončení. Jakož i vytvoření silné přítomnosti v sociálních médiích, která je snadno dostupná pro všechny Evropany. A konečně, všechny otázky vyvolané pandemií, zejména pokud jde o lidská práva a soukromí lidí, by měly být do značné míry zaměřeny na nadcházející období.

S cílem řešit dopady pandemie koronaviru na provádění evropské občanské iniciativy a poskytnout smysluplný komentář mezi vynikajícími příspěvky mých kolegů, jsem se rozhodla, že se bude zabývat nedávnou minulostí.

Evropská občanská iniciativa koncepčně představuje stupeň vertikální integrace do tvorby politik, který si Evropská unie klade za cíl. Je považována za „první nadnárodní nástroj participativní demokracie“. Alespoň teoreticky je evropská občanská iniciativa důkazem toho, že EU dosáhla ve svém obrovském závazku, jímž je systém správy věcí veřejných na kontinentální úrovni, úspěch při současném zachování a prosazování demokratických a pluralitních hodnot. V praxi však byla evropská občanská iniciativa doposud magnetem pro kritiku vůči aktivistům a poslancům. Tyto frustrace jsou velmi názorně ilustrovány v roce 2015 při rozhovoru s poslancem parlamentu EU (v té době), György Schöpflin (https://www.youtube.com/watch?v=rYr3t9Yhrqk). „Nemůže být příliš tvrdé,“ říká pan Schöpflin v rozhovoru, „ale není to úspěšné“. To se běžně připisuje omezením uvedeným v ostatních příspěvcích na tuto nit.

Velká část úvěrů EU a evropské občanské iniciativy, mnoho kritických připomínek, že se pan Schöpflin a aktivisté uvedení ve videu měli na program, byla řešena v rámci zásadní reformy platformy evropské občanské iniciativy z roku 2020. Iniciativa nazvaná „ECI 2.0“ byla zahájena dne 1. ledna 2020. Platforma přišla se zjednodušeným registračním mechanismem a začleněním fóra na podporu větší míry zapojení a diskuse s ohledem na evropskou občanskou iniciativu (změny ve fázi sběru podpisů & i v případě, že dojde ke změně trendu témat v rámci fóra) Tyto změny jsou potenciálně průkopnické, a proto se snaží měřit či posuzovat, zda byly či nebyly účinné, a to i dříve, než je jejich provádění problematické, a to ještě před tím, než se zohlední současná krize. Kromě toho EU vzhledem k okolnostem zjištěným v souvislosti s pandemií COVID-19 nebyla schopna propagovat a propagovat tuto novou platformu, jak doufala. (ilustrované na konferenci o modernizaci evropské občanské iniciativy 2.0 z 6. března 2020, která byla až do dalšího oznámení odložena; Https://citizens-initiative.europa.eu/conference-european-citizens-initiative-20-design-engage-impact_en)

Otevírá se tak i některé nové otázky. Jak může EU urychlit provádění a přijetí nové „evropské občanské iniciativy 2.0“ v oblasti klimatu po COVID-19? Může EU do projektu „evropské občanské iniciativy 2.0“ nebo do podobné reformní iniciativy v blízké budoucnosti zahrnout některé z návrhů týkajících se reformy, které v souvislosti s touto nití učinily jiné subjekty (sociální síť pro vedení kampaní a online sběr podpisů atd.)?

Začátek roku 2020 byl pro mnoho z nás živoucí, naplněný nadějí na nadcházející desetiletí. V případě evropských občanů byla zdravotní krize v provincii Wuhan zdaleka předmětem jejich obav až do okamžiku, kdy musela čelit realitě a významu této sanitární krize. Od nynějška je 2020 nedílnou součástí formuláře Covid-19. V květnu se vedoucí představitelé EU rozhodli předložit návrh plánu obnovy v podobě krátkodobého navýšení rozpočtu EU o 750 miliardy EUR a revidovaného dlouhodobého rozpočtu. Reakce Evropské unie se zaměřuje na čtyři různé priority: omezení šíření viru, prokazování výzkumu v oblasti léčby a očkovacích látek, zajištění poskytování zdravotnického vybavení a podpora pracovních míst, podniků a konečně hospodářství. Co o evropské občanské iniciativě (Evropská občanská iniciativa), jsme již dočasně připraveni na určité rozšíření naší svobody pohybu, je účinná participativní demokracie, která bude negativně ovlivněna krizí? Vzhledem k tomu, že evropská občanská iniciativa je klíčovým prvkem části věnované participativní demokracii Lisabonské smlouvy, umožňuje občanům EU identifikovat společný problém a vyzvat k akci.

Základní rámec pro evropskou občanskou iniciativu je stanoven v čl. 11 odst. 4 SEU a čl. 24 odst. 1 SFEU podrobně rozvádí obecné zásady postupů a podmínek. V roce 2020 Komise usilovala o další rozvoj evropské občanské iniciativy a o zpřístupnění tohoto postupu. V případě hygienické krize se však sběr podpisů zdá být složitý, stejně jako přijetí projektu, neboť Evropská unie má priority spojené se současnou krizí. Iniciativa na podporu evropské občanské iniciativy z roku 2020 již prodlužuje lhůtu pro sběr podpisů v délce šesti měsíců, avšak s omezeným kontaktem nestačí. V digitálním věku bychom však měli využívat dostupných technologií. To by umožnilo větší zviditelnění a mohlo by posílit transparentnost tohoto procesu i jeho větší dostupnost.

Důležitou změnou, kterou by společnost Covi-19 mohla přinést v souvislosti s evropskou občanskou iniciativou, je iniciativa. V návrhu Evropského parlamentu a Rady se totiž uvádí, že nové iniciativy se musí vztahovat k účinku, který byl vyvolán konferencí Covid-19.

Od roku 2011 byly úspěšně schváleny pouze čtyři iniciativy, což ukazuje, že je důležité jej učinit přístupnější.

COVID-19 má obrovský dopad na fungování EU a na světové fungování, což má vážný dopad na naše lidská práva a svobodu. Až v posledních několika měsících jsme byli svědky negativních událostí, ale také nám umožnil, abychom si uvědomili, která témata vyžadují okamžitou pozornost. Evropská občanská iniciativa a Evropská unie se zaměřují na velkou většinu témat, včetně důležitých témat, jako je změna klimatu, ale jiné důležité otázky, jako je ochrana soukromí, nevěnovaly pozornost pozornost. Během celého období blokování se soukromí stalo citlivým tématem, neboť byly zavedeny telefonické a nezabezpečené telefonické konference.

Mnoho zemí v Evropské unii i mimo ni použilo v boji proti Covid-19 technologii sledování, přičemž některé z nich si vzájemně vyměňovaly informace, například Spojené státy americké, které sdílely údaje s Německem a Itálií. Diskuse mezi zajištěním zdraví občanů EU a jejich soukromím je zdlouhavá a složitá diskuse. Toto téma jsem zahrnul do diskuse, neboť se jedná o příklad toho, jak snadno lze shromažďovat a předávat soukromé informace, jako je umístění a shromažďování údajů. Blokování pouze prokázalo stávající problém soukromí, který již před Codvid-19 mnoha vlád a soukromých společností shromažďuje údaje o uživateli, i když není ukrývat, že to výslovně neoznamuje. Nejznámějším příkladem, který byl znám před několika měsíci, ale teprve nedávno vznikl, je to, jak oblíbená aplikace TikTok shromažďovala údaje uživatelů a předává vše čínské společnosti, která vytvořila TikTok.

Je třeba změnit koncepci evropské občanské iniciativy, jakož i vývoj témat. Aniž by se upustilo od dalších důležitých témat, jako je změna klimatu, evropská občanská iniciativa a EU musí s konečnou platností upřednostňovat ochranu soukromí, neboť pomalu, ale jistě si občané EU ztrácejí jedno z nejdůležitějších lidských práv, což je jejich soukromí. 

Evropská občanská iniciativa je nástrojem, který dává občanům možnost ovlivňovat tvorbu politik EU. Je považována za „první nadnárodní nástroj participativní demokracie“. Od svého vzniku v roce 2011 však pouze čtyři iniciativy dosáhly požadovaného počtu podpisů („Right2Water“, „Jeden z nás, Stop vivisekci“ a „Zakažte glyfosát“) a pouze poslední z nich se dostaly do parlamentu (2014) a mohly by se stát skutečností. To ukazuje, jak je obtížné a nepravděpodobné ovlivňovat politiku EU.

Nicméně vzhledem k tomu, že pandemie nás ukázala, je zapotřebí silná a jednotná občanská společnost, která je více než kdy jindy nutná, a evropská občanská iniciativa k tomu může významně přispět. Jak se může evropská občanská iniciativa stát nástrojem, který mají všichni evropští občané k tomu, aby se mohli obrátit na Evropskou unii s žádostí o pomoc? Jak se může evropská občanská iniciativa stát participativním nástrojem?  

Mým návrhem je, aby evropská občanská iniciativa zvýšila viditelnost svého fóra tím, že učiní kampaň v sociálních médiích s cílem pomoci lidem dozvědět se více o evropské občanské iniciativě. Trvalo mě dost času na slyšení o evropské občanské iniciativě. Podle mého názoru by měla být evropská občanská iniciativa prezentována jako: skvělý nástroj pro nadnárodní podporu demokracie a lidských práv. To by mělo být podporováno prostřednictvím platforem sociálních médií (Facebook, Twitter, Youtube nebo Instagram) a dokonce i novin z různých členských států. Dalším způsobem, jak toho dosáhnout, je vedení kampaní uvnitř orgánů EU, mezi zaměstnanci orgánu a také na univerzitách v Bruselu a v celé Evropské unii.Evropská občanská iniciativa by rovněž mohla vytvořit kanál Youtube, v němž by mohla vysvětlovat různé iniciativy, o nichž se v současnosti diskutuje. To může usnadnit proces shromažďování podpisů a podněcovat účast veřejnosti v evropské občanské iniciativě.