Formování digitální budoucnosti Evropy: Jak mohou občané ovlivňovat politiku?

ahoj

Regulace digitálního vesmíru je jednou z nejsložitějších výzev současné doby. Deteritoriální povaha digitálních technologií, rychlost, s jakou se vyvíjejí, a extrémní různorodost zúčastněných subjektů ztěžují vytvoření stabilního a sdíleného regulačního rámce. Právě kvůli této složitosti však existuje silná potřeba širšího zapojení občanů (a obyvatel členských států) do rozhodovacích procesů utvářejících evropský digitální prostor. Nástroje, jako je evropská občanská iniciativa, evropské panelové diskuse občanů a další formy participativní a poradní demokracie, proto hrají ústřední úlohu. 

Samozřejmě, abyste se mohli zúčastnit (a dělat to vážně), musíte nejprve pochopit: Jedná se o náročný úkol, který je naléhavě třeba řešit, aby byla umožněna informovaná a účinná účast, konkrétně boj proti digitální negramotnosti. Podle údajů zveřejněných Eurostatem v únoru 2024 přibližně 45 % Evropanů ve věku 16–74 let postrádá základní digitální dovednosti, zatímco téměř 7 % nikdy nepoužilointernet ( https://ec.europa.eu/eurostat/en/web/products-eurostat-news/w/ddn-20240222-1). Bez seriózního a komplexního evropského plánu digitální odborné přípravy a začleňování hrozí, že se digitální ekonomika bude rozvíjet nerovnoměrně, posílí sociální asymetrie a vyloučí velké části obyvatelstva z možnosti plně uplatňovat svá občanská práva.

Je pravda, že regulace systémů využívajících umělou inteligenci je zásadním bodem. Profese, jako je hlasový herec, grafik, ilustrátor nebo skladatel, jsou nyní vystaveny skutečnému riziku, že budou nahrazeny algoritmy schopnými reprodukovat hlas, obrazy nebo hudbu bez odpovídajícího ekonomického nebo morálního uznání. 

V souvislosti s politikami upravujícími digitální prostředí je třeba věnovat pozornost dalšímu aspektu, který se týká minimálního věku pro přístup k sociálním sítím. Tento návrh má pro mě osobní význam. Během svého dětství jsem strávil mnoho hodin u počítače, často z nudy, postrádal nástroje pro interpretaci toho, co jsem viděl a s čím jsem komunikoval. Při zpětném pohledu si uvědomuji, že včasný přístup k digitálnímu světu, a zejména k sociálním médiím, vyžaduje emoční a kognitivní vyspělost, kterou jsem postrádal (a to je případ mnoha mladších lidí). Digitální vzdělávání by mělo postupně doprovázet vstup do těchto prostor.

 Minimální věk pro přístup k sociálním médiím by měl být stanoven na 15 nebo 16 let, jak již bylo navrženo nebo projednáno v některých členských státech. In Spain, for example, the possibility of raising the minimum age for access to social networks to 16 years (https://cadenaser.com/nacional/2025/03/25/elevar-a-16-anos-la-edad-para-abrir-cuentas-en-las-redes-sociales-y-castigar-los-deepfakes-claves-de-la-ley-de-menores-en-el-entorno-digital-cadena-ser)is being discussed, while in France the possibility of providing explicit parental consent for children under 15 years of age is being considered (https://www.ilfattoquotidiano.it/2023/03/04/francia-no-ai-social-network-prima-dei-15-anni-la-proposta-di-legge-tutela-dei-giovanissimi/7085600). Cílem těchto návrhů není represivně omezit přístup k digitálním technologiím, ale spíše doprovázet mladé lidi na vědomější a bezpečnější cestě. Rizika včasného a neřízeného používání sociálních médií – od vystavení nevhodnému obsahu po kyberšikanu, od digitální závislosti po nenávistné projevy online – vyžadují pečlivou a vyváženou reakci. 

Ve světle toho, co bylo řečeno, bychom možná měli přestat říkat digitál jako něco falešného s ohledem na sociální realitu, protože je nyní zakořeněna ve společenské struktuře a hluboce ovlivňuje její vývoj. Pokud tedy usilujeme o digitální budoucnost, která odráží naše hodnoty, je nezbytné se zapojit, naslouchat, přispívat a vyjadřovat se. 

Stejně jako demokracie, i digitální budoucnost musí být zapojena a prožívána.