Rozšířit oblast působnosti, snížit logistickou zátěž: Doporučení pro evropskou občanskou iniciativu z pohledu polských vnitrostátních zkušeností

Výzvy spojené s občanskými iniciativami jsou uznávány nejen na úrovni EU, ale i na vnitrostátní úrovni, a to v členských státech. Polští občané mají právo předložit vnitrostátnímu parlamentu návrh zákona. Abychom mohli porovnat podmínky občanských iniciativ a jejich účinky v EU a Polsku, provedl jsem analýzu občanských zákonů, které byly nedávno předloženy polskému parlamentu.

V Polsku existuje postup, v jehož rámci mají občané právo předkládat parlamentu legislativní návrhy, pokud získají podpisy nejméně 100 000 osob s právem volit v parlamentních volbách.

Dotčení občané musí zřídit legislativní výbor z vlastního podnětu. K tomu je zapotřebí nejméně 15 osob. Nejprve musí shromáždit 1 000 „počátečních“ podpisů k registraci takového výboru. 100 000 podpisů musí být předloženo poměrně rychle – nejpozději tři měsíce po registraci výboru.

Pokud jde o logistiku, vedení občanské iniciativy je výzvou srovnatelnou s evropskou občanskou iniciativou. Shromažďování 100 000 podpisů, navíc na papíře, je velmi seriózní činností vyžadující struktury v celé zemi. Ačkoli ve srovnání s evropskou občanskou iniciativou je jistě výhodou, že se budeme zabývat pouze jednou zemí, jedním právním systémem a jedním jazykem komunikace se signatáři.

Od prosince 2020 bylo v polském parlamentu zpracováno 13 občanských návrhů. Tyto vnitrostátní iniciativy se zabývaly především těmito problémy:

• místní záležitosti – např. činnost lovců, fungování místních vládních jednotek atd.
• záležitosti ideologické nebo filozofické povahy – např. potrat, změny trestního zákoníku.
• finanční záležitosti, např. v souvislosti s výší veřejných daní nebo sociálních dávek.

Téměř žádný z návrhů občanů předložených v Polsku se nezaměřuje na téma, které by bylo možné vyřešit na evropské úrovni. Je zřejmé, že příčiny zájmu polských občanů jsou obvykle v pravomoci členských států a méně v pravomoci EU.

Mnoho komentátorů je však skeptický k tomu, jak občanská iniciativa funguje v Polsku. Za prvé, občanské projekty jen zřídka získávají souhlas parlamentu. Pravděpodobně to nepřispívá k tomu, aby některé iniciativy bývají kontroverzní (např. snadnější přístup k umělému přerušení těhotenství nebo silnější ochrana plodu) nebo že tyto iniciativy jsou zajímavé pouze pro malou skupinu občanů a odrážejí názor menšiny. Je zřejmé, že zapojení občanů do legislativního procesu je obtížný a náročný proces všude a z podstaty věci je velmi obtížné tyto nástroje šířit.

Podle mého názoru lze po zohlednění polských zkušeností s právem občanů předkládat občanské návrhy shrnout dvě výzvy, které je třeba řešit, chceme-li vytvořit nástroje, jako je evropská občanská iniciativa, a zvýšit jejich popularitu mezi evropskými občany:

1. Mělo by být možné předložit evropskou občanskou iniciativu k širšímu spektru témat. V současné době se evropské občanské iniciativy mohou týkat pouze oblastí spadajících do pravomoci Evropské komise, které nejsou obecně známé ani srozumitelné. Z tohoto důvodu se mohou někteří organizátoři před podáním iniciativy vzdát, protože se obávají, že budou „od začátku“ odmítnuti.  Mnoho oblastí, které podněcují představivost občanů a mobilizují velké skupiny k boji za jejich práva, skutečně nespadá do pravomocí Komise a bylo by velmi obtížné vyřešit tento problém v blízké budoucnosti, aniž by se tyto pravomoci rozšířily. Potenciální organizátoři však mohou získat podporu při určování toho, zda jejich iniciativa spadá do pravomocí EU, a to tak, že požádají o pomoc Fórum evropské občanské iniciativy.
    
2. Řešení některých logistických obtíží spojených s prováděním evropské občanské iniciativy. Reforma, která vstoupila v platnost v roce 2020, zavedla změny týkající se sběru podpisů, které by měly tento proces usnadnit. Kromě jiných zlepšení nyní Evropská komise nabízí organizátorům překladatelskou podporu a poskytuje jim centrální systém sběru podpisů. To může pomoci skupinám občanů, kteří nemají přístup k obrovským finančním nebo logistickým zdrojům.

Jak vidíte, participativní demokracie čelí výzvám jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni EU. Doufám, že porovnáním obou mechanismů nám pomůže zlepšit účast občanů na demokratickém procesu.