Potřebujeme ještě více reformovat evropskou občanskou iniciativu: Krátkodobý a dlouhodobý návrh

Navzdory velkým nadějím při jejím zavedení nebyla evropská občanská iniciativa úspěchem. Pro zlepšení demokratické kvality nástroje je zásadní zvýšit jeho účinnost. Navrhuji dvě řešení: V krátkodobém horizontu musí Evropská komise radikálně změnit svůj přístup k „úspěšným“ iniciativám a umožnit Parlamentu a Radě rozhodnout o jejich osudu. V dlouhodobém horizontu by změny Smluv o EU měly umožnit nadnárodní referenda jako skutečně inovativní a následný demokratický nástroj v Evropě.

Když byla ratifikována Lisabonská smlouva, její zastánci poukázali na novou evropskou občanskou iniciativu, která je součástí řešení velmi diskutovaného „demokratického deficitu“ EU. Díky shromáždění jednoho milionu podpisů mohou aktivisté iniciativy navrhnout Evropské komisi právní předpis. Zároveň musí být splněny relativně nízké minimální prahové hodnoty alespoň v jedné čtvrtině členských států EU. Tento nástroj má umožnit organizovaným občanům, a to i těm, kteří se nacházejí mimo „bruselskou bublinu“, ovlivňovat tvorbu politik na úrovni EU. „Rozhodovat více o politikách, které ovlivňují váš život“, je slib Komise týkající se evropské občanské iniciativy.

Historie evropské občanské iniciativy však ukazuje, že nástroj tento slib nedodržel. Od roku 2012 se pouze šesti iniciativám podařilo shromáždit požadované podpisy – méně než jedna za rok. Pokud jde o čtyři iniciativy, které již byly oficiálně zodpovězeny, Komise se nikdy neřídila přesným návrhem iniciativy a nesplnila požadavky aktivistů. To vedlo nejen k tomu, že mnoho aktivistů evropské občanské iniciativy zklamalo možnosti účasti, ale také k tomu, že další aktivisté z řad občanské společnosti byli skeptičtí, pokud jde o to, aby byla evropská občanská iniciativa považována za potenciálně účinný přístup k ovlivňování politického procesu. Teprve v nedávné době došlo k opětovnému zvýšení registračních čísel iniciativ. Zásadní je, že informovanost veřejnosti o evropské občanské iniciativě je i nadále velmi omezená – pouze menšina občanů EU si uvědomuje, že tento nástroj dokonce existuje.

I když je pravda, že evropská občanská iniciativa měla určitý účinek na stanovování agendy v rámci orgánů EU a vedla k nárůstu počtu subjektů občanské společnosti zapojených do politiky EU, evropská občanská iniciativa se nestala účinným nástrojem demokratické účasti. Nástroj bychom měli posuzovat podle tohoto posledně uvedeného rozměru: Aktivisté se organizují tak, aby přinesli politické výhody. V konečném důsledku jde o to, „abychom měli větší slovo v politikách, které ovlivňují váš život“, Dominik Hierlemann a Christian Huesmann správně poukazují na přínosy nedávné reformy evropské občanské iniciativy. Je však zapotřebí více změn. Zde jsou dva návrhy na zlepšení šancí aktivistů evropské občanské iniciativy na větší slovo.

V krátkodobém horizontu musí Evropská komise radikálně změnit svůj přístup k evropským občanským iniciativám. Jak je dobře známo, Komise je legislativním strážcem EU. Může zablokovat jakýkoli návrh iniciativy, což Evropskému parlamentu a Radě brání v rozhodování o jakémkoli návrhu právního předpisu ze strany občanů EU. Evropský parlament a Rada jsou však mnohem demokratičtější než Komise. Proto by se Komise v případě úspěšného shromažďování podpisů EOI měla dobrovolně zdržet využívání svého práva veta, které jí poskytuje její monopol na legislativní iniciativu. Aby se zvýšil dopad úspěšného úsilí o sběr podpisů evropské občanské iniciativy, měla by se Komise dobrovolně zavázat, že na jakoukoli evropskou občanskou iniciativu podporovanou jedním milionem občanů EU bude reagovat odpovídající legislativní iniciativou, která pak umožní reprezentativnějším orgánům EU – Evropskému parlamentu a Radě – rozhodnout o osudu konkrétního návrhu. Podobné nástroje na vnitrostátní úrovni se vždy týkají i zákonodárců. Taková změna reakce na kampaně evropské občanské iniciativy by samozřejmě vyžadovala obrovské omezení ze strany Komise – dobrovolný závazek nevyužívat moc. Vzhledem k současné koncepci evropské občanské iniciativy je však nejjednodušším způsobem, jak zvýšit kvalitu tohoto nástroje a zvýšit šance na realizaci kampaně evropské občanské iniciativy, nebo umožnit alespoň zástupcům občanů EU, aby daný návrh zamítli. Důležité je, že vzhledem k tomu, že o otázce, zda je kampaň evropské občanské iniciativy v souladu se zákonnými pravomocemi Komise, se již rozhoduje při registraci, neexistuje nebezpečí, že by Komise navrhla protiprávní opatření. Není překvapivé, že také skupiny odborníků, jako je Carnegie Europe, nedávno zdůraznily potřebu většího zapojení Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do diskusí o iniciativách evropské občanské iniciativy.

Z dlouhodobého hlediska je nezbytné evropskou občanskou iniciativu podstatně reformovat v rámci příští změny Smlouvy o EU: úspěšné úsilí o sběr podpisů evropské občanské iniciativy by mělo vyústit v závazné referendum na úrovni EU o samotném tématu. Zde se řídím návrhy, jako je návrh Bruna Kaufmanna, který vyzývá k nadnárodní přímé demokracii EU. Taková reforma by umožnila všem občanům EU vyjádřit se ke konkrétním otázkám. Za tímto účelem lze uvažovat o zvýšení prahové hodnoty pro podpis evropské občanské iniciativy z jednoho milionu podpisů na (mírně) vyšší počet podpisů, aby se zabránilo nadměrnému počtu referend. Stejně jako hlasování v Radě musí pravidla kvalifikované většiny rovněž zajistit, aby s návrhem souhlasila nejen většina obyvatel EU, ale také většina členských států EU. Nadnárodní referenda mohou přispět k vytvoření „evropské veřejné sféry“, která je důležitým předpokladem pro demokratizaci politiky EU. Důležité je, že taková reforma tohoto nástroje by rovněž výrazně zvýšila počet občanů EU, kteří mají o evropskou občanskou iniciativu zájem: Domnívají se, že tento nástroj může být účinným prostředkem k ovlivňování politického procesu, tj. mít větší slovo v politikách, které ovlivňují jejich životy.