Demokratické prohlubování a prosperita v Evropské unii

Velký rozpor

Vzhledem k tomu, že občané Unie žijí v prostoru svobody, v evropském prostoru, myslíme si svobodně, vyjadřujeme se svobodně, volíme svobodně a volně se pohybujeme. Bez omezení můžeme Evropu pociťovat v mnoha různých podobách. Můžeme to být to, co chceme jako občané, národy a jako samostatné identity. Můžeme studovat a pracovat kdekoli v EU, sdílíme společnou měnu a naše postavení ve světě je silné.

Jako občané Unie žijeme odděleně od nového systému správy věcí veřejných v prostoru svobody a svoboda je svoboda politické volby slabá. Kdo určuje budoucnost Evropy, od koho přijímají příkazy, odkud odvozují legitimitu? Předali jsme svou suverenitu nadnárodním strukturám, které nekontrolujeme, kdo vykonává svrchovanost a kdo? Jak jmenuje Evropská komise legislativu, kdo rozhoduje a kdo její právní předpisy posuzuje? Jakou politickou moc má Evropský parlament, kolik má Evropská rada? Rétorikové otázky, kritická rozhodnutí v EU jsou přijímána na základě moci, kterou kdokoli vyjádří v Evropské radě, v uzavřených místnostech, kde rozhodujícím faktorem je politická a zejména hospodářská síla každé země. Evropská komise dává právní formu a rozhodnutí vypadá neočekávaně, díky postupu spolurozhodování jsou rozhodnutí částečně demokratická. Jak snadno se mohou občané Unie řídit těmito labyrinními rozhodnutími, kdo je může ocenit a komu mohou přičítat odpovědnost? Evropský model správy věcí veřejných postrádá odpovědnost, postrádá demokratickou kontrolu a postrádá mandát veřejnosti. Objevují se politické kasty, které jsou jmenovány postupy, které jsou pro běžného občana obtížné, jednoduché volby ze strany lidí vypadají jako zastaralé a ten, kdo má v Evropě moc, zná „dobro“ Evropy lépe než kdokoli jiný. Evropa často diskutuje o hodnotách jako o svých vlastních vadách, debatu o změně klimatu skrýváme, že jsme jedním z největších znečišťovatelů na světě, diskuse o míru skrýváme, že jsme jedním z největších obchodníků se zbraněmi, a skepticismus, který vyjadřujeme ohledně autoritářství, který převládá ve velké části světa, skrývá náš vlastní demokratický deficit.

Hospodářsko-politické okrsky

EU postrádá politickou autonomii, k otázkám EU se přistupuje na základě samostatných zájmů, řešení jsou spíše regulační než reformistická a ve většině případů činí kompromisy a malé kroky, zatímco světové změny jsou radikální. Způsob, jakým rozhodování reprodukuje nerovnosti a nedává EU potřebný impuls. Vlády členských států často vypadají jako obětní beránky, které jsou jedinými odpovědnými, jedinými, kteří jsou vystaveni diskusím a volebním sporům. Rámec, který skrývá politickou nedostatečnost evropských institucí, jejich skutečnou neschopnost k EU přistupovat jako k systému silně propojených subjektů, který vyžaduje soudržný přístup. EU nemá jasně vymezenou vedoucí úlohu, která by se zaměřovala na celý celek, přijímala rozhodnutí pro všechny, odvozovala moc a prestiž od celku a sjednocovala celek.

Co požadujeme

Jako evropští občané požadujeme, aby ti, kdo v EU vyjadřují suverenitu, měli právo volit, a to na základě bezpečnosti, sociální soudržnosti a blahobytu nás všech. Potřebu zdůrazňují tři po sobě jdoucí krize, dluhová krize, pandemická krize a válka na Ukrajině. Evropská správa osiřelá demokratickými procesy představuje krok zpět autoritářství, z něhož naše národy trpěly a bojovaly o útěk. Je naléhavě zapotřebí, aby evropský orgán odvozoval svou prestiž a přijetí ze strany evropských národů, což je legitimní z hlediska svědomí evropských národů. To jsou charakteristické rysy, díky nimž se evropský orgán rychle a účinně rozhodne, a stane se z něj soudržná vazba mezi námi, nikoli manipulacemi a pozadím, a nikoli vyjádřením moci od nejsilnějšího k nejslabšímu.

Uznáváme, že přechod k jasnému evropskému orgánu, který nás demokraticky zastupuje, není snadný, ale je nezbytný a je nevyhnutelný. Je načase, aby se evropská ústava zastavila jako návrh, ale stala se formálním a aktivním, a je povinností EU informovat občany o potřebě evropské ústavy, která by definovala soudržný evropský stát.

Veřejná diskuse může vzbudit naději. V měnícím se světě, v němž se objevují nové síly, kde se šíří autoritářství, politicky sjednocená, bude demokratická Evropa prosazovat své hodnoty, bude mít silné zastoupení a zůstane místem prosperity a svobody. Společně můžeme vyhrát.

Obavy v této diskusi mohou rozptýlit veřejná diskuse: Bohatství si uvědomuje, že obezřetný převod federálních fondů je nezbaví bohatství, ale vytvoří bohatství, v němž si budou moci vzít určitou část, přičemž takové historické příklady existují. Zastánci národní bezpečnosti si uvědomují, že celoevropský bezpečnostní systém účinněji zajišťuje stabilitu, zabraňuje regionálním konfliktům a následným tokům uprchlíků, zajišťuje neomezený přístup k přírodním zdrojům a stabilizuje ceny zboží. Zastánci menšího státu si uvědomují, že silná nadnárodní státní struktura může lépe podporovat soběstačnost a inovace, zvýšit produktivitu, chránit evropský průmysl a zemědělskou produkci a další velké země úspěšně učinily a získaly vedoucí postavení. Zastánci národní identity si uvědomují, že žádná identita není postavena na roveň, ale právě evropská identita je posilována a je evropskou identitou zárukou národní, rasové, sexuální nebo jiné identity.

Jsme studenti ze školy v Řecku, podrobně jsme diskutovali o tom, co je EU, jak nás ovlivňuje a jak ji můžeme jako občané zítřka ovlivnit. Vidíme, že se historie vyvíjí, uvědomujeme si hluboké a silné vztahy, které se v Evropě rozvíjejí. V tomto novém rozšířeném kontextu požadujeme zásadní volební právo. Požadujeme, abychom byli těmi, kdo přenášejí pravomoci na nadnárodní úrovni, s cílem zajistit naše základní práva, vyjádřit naše požadavky, rozvíjet vyvážené vztahy, předcházet konfliktům, lepší spolupráci a kolektivnímu pokroku. Nepřijímáme členy výborů a rad, aby rozhodli v naší nepřítomnosti. Neakceptujeme čínský charakter evropské politické scény.

Evropa, starý kontinent, kontinent, který zrodil demokracii, osvětu, lidská práva a stát, může stále přinášet nápady, nadnárodní ústava je v zábranách a čím dříve si uvědomujeme, že bude bezpečnější v měnícím se světě.