O volném pohybu

Volný pohyb osob je teoreticky jednou ze základních zásad Evropské unie a rozšířené oblasti EHS. Od severských zemí jsem si zvykl na tento celý život, neboť byl zaveden od roku 1952 a formálně jsem byl zaveden v roce 1954.

Kromě toho máme v rámci EU/EHS totéž. Nebo my? Zkušenosti mě ukázaly, že to není tak svobodné, jak by mělo být. První překážka nastává, když se chcete zaregistrovat v nové zemi. To vůbec není problém, když se stěhujete z Norska do Švédska a z Švédska do Finska. Stačí vyplnit formulář online, abyste měli registraci na nové adrese. Opravdu nejsem si jistý, zda je to nutné, a to i v případě. Je to samozřejmě nezbytné pro registraci bankovního účtu atd., ale celý proces je tak jednoduchý, že se o něm musím zapomenout.

A nikoli v Portugalsku. Je třeba se obrátit na přistěhovalce z ostatních částí světa a prokázat své přihlašovací údaje, které zahrnovaly cestovní pas, který není nutný v severských zemích. Vzhledem k tomu, že zavedení univerzálního evropského průkazu totožnosti, to znamená v roce 1999, nebyl splněn, a to bez ohledu na skutečnost, že jsem byl občanem jiného členského státu, Finska.

Celkově vzato si myslím, že každé větší město v každém členském státě by mělo mít své vlastní úřady, které by zvládly všechny případy týkající se občanů EU, například včetně EHS. Stejně jako je tomu v případě EU/občanů EHS-vlastní fronty na letištích, mělo by tomu tak být i v tomto případě. Administrativní zátěž by byla snížena a lidé zde pracují, věděli by, jaká pravidla se vztahují na občany EU/EHS a jaká práva máme. Vyplnění online formuláře by mělo být dostatečné. Není třeba se osobně dostavit na některé policejní oddělení.

Později jsem si uvědomila další překážku, která je v rozporu se zásadou volného pohybu. Alespoň v Norsku, kde jsem původně neměl (a), nemusí žádat o starobní důchod. Je vypláceno automaticky po dosažení věku 67 let. Nevím, zda je to jiné v jiných zemích, ale považuji za nelogické, že je třeba žádat o něco, co je právem. Prostřednictvím daní, které platíme za náš důchod během našeho života. Jedná se o naše peníze.

Zjistil jsem však, že jsem se o to musel ucházet, ani mi nebylo známo, že bych mohl pobírat důchod, a to bez ohledu na to, že jsem i nadále pracoval. Jsem tedy již 66 let před tím, než jsem se dozvěděla o tom, že ve Finsku, Švédsku a Portugalsku je věková hranice pro odchod do důchodu 65 let. Nebylo mi ani známo, že by orgány země, v níž máte trvalý pobyt, musely platit i pro ostatní dotčené země. Je zřejmé, že ani Finové nevěděli, že tomu tak není, a to až do té doby, co jsem sám zjistil, že je třeba vyřídit žádosti do Švédska a Portugalska. Dříve jsem se dozvěděl o tom, že jsem se již obrátil na Norové a možná jen proto, že jsem jednala dostatečně rychle, takže mám z nich důchod, když jsem se v tomto roce změnila o 67 let. Dostal jsem se od Finů, ale od roku 65 jsem se otočil, protože jsem ho neaplikoval. A pouze tento měsíc jsem se od Švédska dostal a já jsem od Portugalska stále neslyšela.

Kromě tohoto chaosu se také zdá, že jsem potrestán od té doby, co jsem pracoval a platil daně ve čtyřech různých zemích. Každá země samozřejmě rozhodla, že mé aktivní roky nedosahují nároku na plný důchod, takže ačkoli jsem za 50 let platil daně, rozdělím se do čtyř osob, které dostávají pouze lákaře. Pokud by byl pohyb skutečně volný, nemělo by to být v žádném případě. Není zdarma, pokud jste hospodářsky penalizováni za to, abyste se přesouvali mezi členskými státy.

Existují i další překážky. Od roku 1992 jsem měl stejnou práci jako nezávislý karikaturista a ilustrátor, a to především v případě téhož deníku ve Finsku. Můj příjem byl v průběhu let vcelku stabilní, ale protože jsem osobou samostatně výdělečně činnou, nemám pracovní smlouvu. Stejně tak by mělo být možné převést svou ekonomickou historii ze země na zemi, což by usnadnilo otevření bankovních účtů, žádost o úvěry a poskytování internetu a mobilních služeb, nákup automobilů, pronájem bytů atd. To se však v tomto případě považuje za novorozenec nebo cizince z vesmíru.

To je rovněž překážkou volného pohybu.

Jsem si jistý, že v současné době existuje více než dnes a naše pandemie a tzv. uprchlická krize, která vytvořila nové překážky, ale všechny jsou stejné, domnívám se, že je třeba jim věnovat pozornost, pokud chceme zachovat a rozvíjet EU.