pokud jde o migranty, jasnější a pevnější politika?

Po jedné z nejděsivějších válek, druhé světové válce, kdy byli bombardováni nevinní občané a byly poráženy menšiny, bylo na základě konvence rozhodnuto, že rodinám za takových smrtících okolností by měl být udělen azyl v bezpečných zemích.

V té době se zdálo být logickým závěrem. Zdá se však, že s naší přistěhovaleckou politikou se něco nedaří.

Teď se mi nedaří. Když jsou ohroženy životy rodin v ulicích, kde stlačují bomby a granáty, je humánním aktem poskytnout těmto lidem útočiště po dobu války v případě, že ve své zemi nemají žádné bezpečné prostory.
Právě teď je počet zemí, které se ocitly ve válce, omezený.

A přesto nemohu pomoci cítit se a obávat se současné situace.

Když jsme inspirovali pštrosí politiky a zpravodajskými médii, nazýváme nyní každého, kdo vstupuje na evropské území bez platných dokladů, „uprchlíkem“ nebo „žadatelem o azyl“, aniž bychom položili otázku: útočiště nebo azyl proti čemu...
Potýkáme se s neustálým přílivem migrantů přicházejících z neválových zemí, pod nimiž jsou africké země, jako je Maroko.
Tváří v tvář ve skutečnosti jsou lidé kandidátskými přistěhovalci, kteří se snaží zlepšit svůj hospodářský život.
Pokud vstoupí do Evropy poté, co úspěšně projdou povolovacím řízením, nic s tím nic nespočívá. Postup, který hodnotí, zda může určitá osoba nabídnout naší evropské společnosti přidanou hodnotu díky svým kvalitám!
Na rozdíl od vplutí lodí do přístavu to znamená: „Jsem Evropa, starám se o mě a platím, váš problém!“
Boat travels, které organizují zločinecké převaděčské organizace, které vyplňují své tukové kapesy na úkor evropských daňových poplatníků. Náklady, které mohou dosáhnout až 1000 EUR na migranta a měsíc. Peníze, které potřebujeme pro naše nemocnice, školy, univerzity a sociální zabezpečení!

Evropská politika je příliš hypokritická na to, aby od toho odrazovala tím, že migranty z neválečných zemí vysílají zpět na místě (zřejmé na bezpečných lodích) nebo je zablokují již v teritoriálních vodách a na hranicích.
Místo provádění přísné hraniční politiky necháme migranty spíše skrývat v táborech. Zcela nezodpovědný přístup!

Evropa jako akt naprosté bezmoci žádá okolní země, v jejichž rámci Turecko a Maroko hrají pro nás „hraniční stráž“ tím, že lidem brání v překračování našich hranic.

Tato pštrosařská politika s následným vodopádem migrantů je nespravedlivá vůči evropským občanům, kteří mají své vlastní seniory a nemocné, o něž se starají. Vede k pobouření a nepokojům a podněcuje nenávist v naší společnosti, což je sociální tamor, který stále roste.

Samozřejmě existují země, které se zotavují z války. Tyto země jsou obvykle zničeny a zničeny a musí být přestavěny.
Měli by dostat nějakou pomoc? Vlastně si to myslím. Po válce se Evropě dostalo pomoci, během níž maršálek pomohl Německu.
Je dobré pomoci zemím, aby se vrátily na nohy, ale musí to být jejich pocení, stejně jako je to jejich země! Mladí zdraví lidé, kteří hledají „uprchlíky“ z budování své vlastní země, nezajistí, aby se svět stal lepším místem.
Podívejte se na tento recept:
Po jedné z nejničivějších válek se Evropa v roce 1945 nacházela v hrůzném stavu. Naši prarodiče pracovali na tom, aby znovu vybudovali zničenou a zničenou Evropu. Evropa se vrátila zpět na nohy a byla to celá generace tvrdé práce.

Potřebujeme jasné evropské hranice s jasnými pravidly, která chápeme na celém světě, a potřebujeme jasné prosazování, namísto toho, abychom hypokriticky vyzývali zahraniční země, aby nás „stráhly“.

A konečně přestat hovořit o řecké hranici, španělském pobřeží atd. Jedná se o evropské hranice a pobřeží! Evropská odpovědnost!