Evropská občanská iniciativa musí dále diverzifikovat účast v EU

Evropská občanská iniciativa je důležitým prvním krokem k diverzifikaci škály zúčastněných stran zapojených do tvorby politik EU. Stále však existuje prostor pro zlepšení. Název evropské občanské iniciativy znamená zapojení všech občanů žijících v EU, ale je spíše nástrojem pro organizovanou občanskou společnost s nadnárodními sítěmi. Zlepšení internetové infrastruktury a zohlednění zapojení marginalizovaných, méně vzdělaných komunit umožní všem evropským občanům lepší přístup k účasti na evropské občanské iniciativě. Díky kontroverznějším iniciativám a většímu politickému závazku Komise se evropská občanská iniciativa stane v dlouhodobém horizontu silnějším nástrojem.

Na první pohled je evropská občanská iniciativa jedinečným nástrojem nadnárodní účasti občanů. Svým právním uspořádáním se jedná o kombinaci různých forem přímé demokracie, které již existují ve vnitrostátním kontextu.

Novinkou evropské občanské iniciativy je vůbec poprvé propojit vnitrostátní a evropskou úroveň účasti občanů. Zavedení evropské občanské iniciativy v roce 2012 vyvolalo velkou vlnu nadšení a návrhů iniciativ od různých zúčastněných stran občanské společnosti. Na druhé straně je však zřejmé, že EOI je pouhým pokračováním již existující institucionální praxe, která má prostor pro zlepšení, aby mohla dostát svému názvu.

Jak ukazuje výzkumný pracovník Florian Grotz ve svém dokumentu o přímé demokracii (v němčině), v posledních 30 letech vzrostl počet a využívání participativních nástrojů na celém světě. Podle mého názoru se zdá, že tím, že se občanům poskytne dočasné slovo v politice (nad rámec voleb) prostřednictvím referend, občanských iniciativ a dalších nástrojů, vedoucí představitelé často doufají, že posílí legitimitu svého rozhodování a politického systému jako celku. V rámci institucionálního systému EU je evropská občanská iniciativa rovněž pokračováním již existující praxe zvýšeného zapojení zúčastněných stran. V průběhu let zavedla EU řadu nástrojů účasti, jako jsou fóra zúčastněných stran a další konzultační mechanismy. Akademičtí pracovníci jako Beate Kohler-Kochová označili toto chování za„účast evropských institucí“.

Zatímco participativní nástroje na úrovni EU jsou důležitým signálem otevřenosti vůči přáním a názorům občanů, konečná rozhodovací pravomoc obvykle zůstává v rukou orgánů. Vzhledem k právně nezávazné povaze evropské občanské iniciativy dosud žádná iniciativa nevedla k přesným výsledkům politiky, které si organizátoři přáli, a pouze dobře strukturovaným kampaním se podařilo shromáždit 1 milion prohlášení o podpoře. Ostatní participativní experimenty EU kritizovali akademičtí pracovníci za to, že nezajišťují rovný hlas občanům a dominují jim obchodní a průmyslové organizace.  Příkladem takové kritiky jsou dokumenty Thorstena Hüllera (2011) „Playground and Democratisation? Nové participativní postupy v Evropské komisi“ a dokument Christiana Marxena „Otevřené konzultace zúčastněných stran na evropské úrovni – volba občanů?“. Otázkou je, zda EOI odůvodňuje stejnou kritiku.

Případ jedné z prvních a nejúspěšnějších iniciativ „Right2Water“ jasně ukazuje problémy evropské občanské iniciativy. Right2Water organizovala Evropská federace odborových svazů veřejných služeb a požadovala, aby bylo lidské právo na vodu zakotveno v evropských právních předpisech. Organizátoři iniciativy vodohospodářství měli řadu let zkušeností s kampaní, celosvětovou sítí a dostatečnými finančními prostředky. I přes úspěšnou kampaň na sběr podpisů vedla tato evropská občanská iniciativa pouze k „zkrácenému“ výsledku požadavků organizátorů. Ve své odpovědi na rozsudek Right2Water dospěla Komise k závěru, že zásobování vodou spadá do pravomoci členských států. Místo ambicióznějšího závazku se činnost EU zaměřila na techničtější aspekty, jako je kvalita pitné vody.

Kromě případu Right2Water jsem zkoumal podmínky, které vedly k úspěchu či neúspěchu kampaní na sběr podpisů různých evropských občanských iniciativ v rámci mé disertační práce. Úspěch definujem jako schopnost evropské občanské iniciativy shromáždit počet podpisů nutných k předložení legislativního návrhu Evropské komisi: 1 milion. Zjistili jsem, že pouze organizátoři s již existujícími sítěmi partnerských organizací, značnými finančními zdroji, zaměstnanci a propagační strategií mohli dosáhnout nadprůměrného počtu podpisů.

Výsledky mého výzkumu ukazují, že ačkoli název evropské občanské iniciativy naznačuje zapojení „běžných“ občanů, zkušenosti z posledních let ukazují, že EU upřednostňuje zapojení profesionálních nadnárodních nevládních organizací, které sdružují požadavky občanů. Kromě toho iniciativy bez anglicky mluvících aktivistů měly obtížnější čas na budování sítí a mobilizaci podpory mimo svou vlastní zemi. Zatímco poslední reforma evropské občanské iniciativy snižuje administrativní zátěž organizátorů tím, že nabízí řadu podpůrných služeb, nemění způsob fungování evropské občanské iniciativy v rámci EU.

Velká část podpisů evropské občanské iniciativy byla shromážděna online, díky čemuž je evropská občanská iniciativa velmi atraktivní pro mladší generace. Význam on-line aktivismu prostřednictvím evropské občanské iniciativy bude s největší pravděpodobností pokračovat, neboť pandemie COVID-19 nutí lidi k tomu, aby se společensky distancovali a více zůstávali doma. To vyvolává další obavy ohledně rovného zapojení všech občanů do evropské občanské iniciativy, která je často přehlížena: internetové pokrytí v EU není univerzální a přetrvává rozdíl mezi venkovskými a městskými oblastmi. Nedostatečný přístup k internetu pro občany z městských oblastí znamená, že u nich může být menší pravděpodobnost účasti na evropských občanských iniciativách.