Butent! Festival, Litva: 90 diskusí, 200 řečníků a 6 000 občanů hájí demokracii

Yana Pargova, vedoucí kampaně @ EUTakeTheInitiative, GOPA Com.

Na otevřeném diskusním festivalu Butent!který se konal v litevském Birštonas ve dnech 7.–8. září 2018 v litevském Birštonasu, vytyčila stezka na dva dny stezka evropské občanské iniciativy. Butent!inspirovaný demokratickými festivaly ve Skandinávii a Pobaltí, oslavil svůj druhý ročník více než 90 debatami, 200 řečníky a 6 000 osobnostními festivaly. Občané, podniky, akademičtí pracovníci, politici a nevládní organizace se setkali, aby propagovali kulturu diskuse a naslouchání, toleranci a občanské angažovanosti.

V litevštině znamená název festivalu „učinit smysl“ nebo okamžik, kdy se různí občané spojí s určitým nápadem a dohodnou se na plánu, jak jej uskutečnit. Nic by se nedokázalo lépe odrazit v tom, čeho se evropská občanská iniciativa týká, a bylo naprosto logické, aby tomu tak bylo. Uspořádali jsme diskusi o tom, jak zajistit, aby demokracie podpořená občany fungovala v rychle se měnícím světě vyspělých technologií. Představili jsme také naši cestovní fotografickou kabinu a vyzvali jsme lidi, aby se vyjádřili ke svým nápadům a vybízeli je na cestu po celé Evropě, abychom našli podobně smýšlející občany a partnery.   

Diskusi na téma „Můžeme dovolit pomalou demokracii v rychle se rozvíjejícím světě?“ moderoval Andrius Tapinas, novinář a zakladatel Laisves TV. Ve fázi se k němu připojil Pascal Herry, vedoucí týmu evropské občanské iniciativy v Evropské komisi; Tomas Jakutavičius, předseda Rady mládeže Litevské konfederace odborových svazů průmyslu; Edmundas Greimas, ředitel Lietuvo Gamtos Fondas, a Simona Pronckuté, členka správní rady kampaně evropské občanské iniciativy. Publikum se stalo aktivním účastníkem diskuse tím, že vedl diskusi s odpověďmi na kvíz, průzkumy veřejného mínění a otázky řečníkům, které byly všechny poháněny interakčním nástrojem Slido.

Je „pomalý“ přínos pro demokracii?

Andrius Tapinas zahájil diskusi diskusí o slovu „slow“ a o jeho kladných či negativních konotacích v souvislosti s demokracií. 

Edmundas Greimas porovnával demokracii s obrazem a občany s umělci – zatímco máte hlavní zásady (svoboda projevu, volby), musíte na nich pracovat pečlivě.

„Potřebujeme čas na vytvoření skutečné demokracie,“ uvedl a dodal, že „demokracie musí být skutečným uměním pocházejícím z vašeho srdce, z vašich emocí; musíte si ho vytvořit sami.“

Tomas Jakutavičius podpořil tento názor občanů, kteří vytvářejí pomalou, neustále se rozvíjející a zlepšující demokracii, a řekli: „Jsme společně v pomalé demokracii; všichni jsme pomalí vedoucí představitelé demokracie.“

Pascal Herry rovněž spatřoval pozitivnost slova „slow“. Poznamenal, že rozhodovací proces EU je stále vnímán jako poměrně pomalý. Dodal však, že není možné činit demokratická rozhodnutí, pokud neposkytujete příležitost různým skupinám ve společnosti a všem občanům vyjádřit a zastupovat své zájmy. S ohledem na názory všech 28 členských států a 500 milionů občanů vyžaduje čas čas, ale čas také znamená kvalitu. 

Konkrétně se zaměřil na změny, které se Evropská komise snaží provést s cílem zlepšit evropskou občanskou iniciativu, zejména na revizi nástroje tak, aby byl méně složitý a demokratičtější, fórum pro spolupráci a sdílení znalostí a online systém sběru podpisů.  

Simona Pronckuté naopak zdůraznila, že je zapotřebí rychlých řešení a rychlých nástrojů, které lidem umožní udržet motivaci a ukázat jim výsledky jejich úsilí o demokracii podpořeného občany. Zároveň uznala, že některé nástroje, jako jsou petice Evropskému parlamentu, lze rychle a snadno předložit, ale obvykle se zabývají malými místními problémy, zatímco jiné – například evropská občanská iniciativa – mají za cíl dosáhnout změny na úrovni EU, a proto vyžadují spolupráci a více času. 

Řečníci dále porovnávali postoj k demokracii ve starých členských státech s postojem v nových členských státech – konkrétně v pobaltských zemích a na Balkáně. Konkrétně uvedly, že když novější členské státy přistoupily k EU, usilovaly o dosažení vysoké životní úrovně zjištěné například ve Francii nebo Německu. To je důvod, proč si nová Evropa líbí rychlou demokracii – mají své demokracie mnohem kratší dobu a věří, že pokud nebudou dostatečně rychlé, nebudou moci dohnat.

Představuje rychlá technologie hrozbu pro demokracii?

„Když hovoříte o digitální revoluci, jedná se o revoluci, o kterou nikdo nežádal“ – s těmito slovy pan Tapinas skvěle zahájil druhé téma diskuse s dotazem, zda je technologie vnímána jako hrozba nebo jako příležitost.

Diskuse se týkala:

• jak technologie představuje hackingovou hrozbu pro informační systémy i volby, a proto se tolik zemí obává zavedení digitálního volebního systému;
• jak je k dispozici tolik údajů, že jsme dosáhli stavu, v němž jsme přetíženi a zpomaleni.

„Překročení údajů zpomaluje rozhodovací proces,“ uvedl pan Greimas. Tyto současné problémy jsou něco, pro který nemáme k dispozici odpovědi a řešení, ale budou s časem pomalu překonány, dodal. Důležitým poselstvím je, že „musíme využívat technologie“. 

Občanské iniciativy na místní, vnitrostátní a evropské úrovni

Rychlý průzkum veřejného mínění na otázku „Podílel se některý z vás na občanské iniciativě na místní, vnitrostátní nebo evropské úrovni?“ ukázal vyvážený výsledek: 48 % odpovědělo kladně a 52 % odpovědělo ne. Pan Tapinas poukázal na to, že se může jednat o aktivní a pasivní účast a že můžeme být aktivní součástí občanské společnosti, aniž bychom si byli plně vědomi.

Pan Herry zmínil reformu evropské regionální politiky před přibližně 30 lety, která zavedla koncepci partnerství mezi místní a evropskou úrovní. Poukázal na to, že Litva této skutečnosti velmi dobře využívá a že v Birstonasu existuje několik viditelných příkladů, jako jsou omlazovací projekty nebo projekty přeshraniční spolupráce s Polskem.

„Většina projektů, které zde byly zahájeny v Litvě se strukturálními fondy EU, je participativní,“ uvedl. „Jsou založeny na místních projektech s evropskou příchutí.“

Řečníci se dále podělili o příklady nástrojů a iniciativ participativní demokracie na místní, vnitrostátní a evropské úrovni, na nichž pracovali a podpořili.

Pan Jakutavičius hovořil o dvou místních litevských iniciativách. Jedno z nich se soustředilo na několik dětí v malém litevském městě, které si přály renovovat svůj renovovaný park, neboť byl ve velmi špatném stavu. Jednoduše se dostali ke svému starostovi, který souhlasil s jeho opravou.

„Není důležité, zda jste starší nebo mladá, váš hlas může být slyšet,“ řekl. „Musíte hovořit.“

Dalším příkladem, který sdílel, byla iniciativa na podporu čištění lesů.

„Chtěli jsme mít v lese klidný a příjemný příběh, a proto jsme se rozhodli ho vyčistit,“ řekl. „Vybízeli jsme joggery, aby si s sebou brali tašku pokaždé, když běhli a vyzvedli odpad. Tato iniciativa dále dosáhla velkého úspěchu.“

Pan Greimas se podělil o své zkušenosti z oblasti ochrany přírody a opět se zabýval lesy. Jedním z konkrétních problémů, které se snažil vyřešit, bylo vykácení lesů v létě, neboť to má negativní dopad na lesní prostředí. Mohly by dosáhnout pouze částečného úspěchu – kácení lesů v létě je nyní v chráněných oblastech zakázáno.

„To ukazuje, že i když zcela nedosáhnete toho, co jste si stanovili, mohou mít vaše kroky v řeči pozitivní účinek,“ uvedl.

Zdůraznil, že je důležité jednat – „když vidíte problém, napište obci. Tento problém si možná všimnete více lidí a společně můžete napsat dopis předsedovi. To je způsob, jak se malé problémy stávají většími obavami.“

Pan Pronckuté zahájil diskusi na evropské úrovni a vyslovil se pro švýcarskou myšlenku referenda o EU, což je nástroj, který v současné době v Unii v praxi neexistuje. Rovněž se podělila o svůj názor na evropskou občanskou iniciativu a vysvětlila, že bylo zaregistrováno více než 60 iniciativ, ale pouze čtyři úspěšné iniciativy a žádná z nich nevedla k legislativním změnám.

„Jako problém vidíme, že evropská občanská iniciativa je příliš složitá a není příliš uživatelsky přívětivá,“ uvedla. „Například požadavky na údaje – požadované údaje jsou příliš velké, a brání tak lidem v připojení. Je důležité mít k dispozici účinné nástroje, které mohou občany přimět k tomu, aby se cítili, že mohou ovlivnit politiku EU.“

Dále však zdůraznila pozitivní účinky občanské iniciativy, i když nevede k legislativním návrhům, přičemž jako příklad uvedla iniciativu „Stop vivisekci“, jejímž cílem bylo zastavit zkoušky na zvířatech. Přestože tato kampaň nevedla k legislativnímu návrhu, zvýšila povědomí o této problematice, vytvořila přeshraniční síť a mobilizovala lidi. Celkově posílila občanskou společnost na úrovni EU.

„Můžeme vyhrát válku, ale vyhrál jsme bitvu,“ řekla.

Pan Jakutavičius z litevské konfederace odborových svazů průmyslu hovořil o přímých zkušenostech své organizace s koordinací evropské občanské iniciativy „Right2Water“. „Nikdy na to nemyslíme – to padá jako rodné právo, ale realita není v tom, že všichni občané EU mají přístup k čisté pitné vodě a hygienickým zařízením,“ uvedl. „K dosažení prahové hodnoty jsme v Litvě potřebovali více než 8 000 podpisů a shromáždili jsme 20 000 podpisů.“

Pan Herry shrnul všechny různé iniciativy na úrovni EU, které podporují účast občanů a aktivní občanství. Zdůraznil zejména program Komise pro zlepšování právní úpravy, v jehož rámci se každoročně pořádá přibližně 100 konzultací. Vyzval publikum, aby se seznámili s internetovou stránkou „Podělte se o svůj názor“ a zaregistrovali se tak, aby obdrželi oznámení pokaždé, když je zahájena nová konzultace. 

„V demokracii máme jednu zásadní složku – občany a nadšení ze společnosti, což by mělo být hybnou silou demokracie,“ uvedla paní Pronckuté.