Občané, kteří urychlují změnu evropského demokratického prostředí

„Evropská občanská iniciativa je nepopiratelně významným krokem k posílení angažovanosti občanů a budování participativnější a nadnárodní Evropské unie“ píše Paola Ladisa, italská studentka a profesionálka v magisterské práci s názvem „Evropská občanská iniciativa: cesta k nadnárodní demokracii v Evropě?“ „Avšak“, „...zřejmé, že problémy přetrvávají. Omezené nadšení občanů a opatrný přístup Komise k plnému přijetí žádostí o evropskou občanskou iniciativu vyvolávají nejistotu ohledně jejího potenciálu sloužit jako transformační katalyzátor nadnárodní demokracie v Evropě.“

V tomto článku pro Fórum evropské občanské iniciativy Paola Ladisa shrnuje hlavní argumenty svého výzkumu. (poznámka pro čtenáře: článek pouze prezentuje názory autora a v žádném případě jej nelze chápat tak, aby odrážel názory Komise). 

Změny a pokrok v rámci složitého mechanismu EU jsou způsobeny složitým a často citovaným technokratickým rozhodovacím procesem. Tento proces však prošel a nadále zažívá postupnou demokratizaci, která podporuje větší zapojení občanské společnosti a evropských občanů. Průlomovým příkladem tohoto vývoje je evropská občanská iniciativa, nástroj nadnárodní demokracie, který je prvním svého druhu na evropské úrovni. Iniciativa dává 1 milionu občanů z nejméně sedmi různých členských států možnost navrhnout Evropské komisi legislativní iniciativu.

Jsme svědky nové éry správy věcí veřejných řízené občany v srdci Evropy? Ukázalo se, že průzkum potenciálu a fungování tohoto nástroje je nejen zajímavý, neboť souvisí s probíhajícími debatami o podstatě Evropské unie a jejím nejvhodnějším demokratickém modelu, ale také proto, že vede k promyšleným úvahám o příležitostech a právech občanů.

Demokratická skládačka Evropy: začlenění demokracie do srdce Evropy

Pokračující politický vývoj Evropské unie vyžaduje zvýšenou legitimitu založenou na jejích občanech. V reakci na tyto vyvíjející se požadavky obsahuje Lisabonská smlouva zvláštní oddíl, který zavádí inovativní demokratické mechanismy zahrnující jak reprezentativní správu, tak přímé zapojení. Evropským občanům je umožněn přístup k široké škále participativních nástrojů, které přesahují rámec formálního politického zastoupení. Mezi tyto nástroje patří nástroje pro tvorbu agendy, zejména petice určené Evropskému parlamentu a evropské občanské iniciativě. Kromě toho existují mechanismy vstupů při tvorbě politik, jako jsou veřejné konzultace, přístup k dokumentům a přezkumy ex post a stížnosti na nesprávný úřední postup adresované veřejné ochránkyni práv. Evropská komise soustavně zapojuje občany a zúčastněné strany do veřejných konzultací během celého procesu tvorby politik a tvorby právních předpisů, čímž využívá cenné poznatky od zájmových skupin. Ačkoli tento přístup nabízí občanské společnosti příležitost ovlivňovat tvorbu agendy a představuje významné otázky, není přímým projevem „pravidla lidu“. Komise si zejména ponechává značnou volnost při rozhodování o tom, zda spolupracovat se zájmovými skupinami a občanskou společností, jakož i při rozhodování o tom, jak využít získané informace. Složitost a propojenost evropského legislativního procesu a byrokracie navíc přispívají ke zvětšování propasti a dále distancují občany od tohoto těžkopádného systému.

Nutnost rozšířit participativní demokracii je v souladu s globálním novým vymezením demokratické koncepce. Různé teorie se snaží rozvrátit demokratickou podstatu Evropské unie, vymezit obrysy údajného demokratického deficitu a navrhnout možná nápravná opatření. Mezi nimi se jako klíčová perspektiva objevuje teorie nadnárodní demokracie, která je úzce spjata s evropskou občanskou iniciativou. Tato teorie, která je průkopníkem nadnárodnosti Bohman (2010), naznačuje, že legitimita a demokratické nedostatky EU vyplývají převážně ze sociologického hlediska, zejména z nedostatečného zapojení občanů. Bohman proto navrhuje přeformulovat tuto otázku na „rozhodovací deficit“ spíše než na demokratický. 

Teorie nadnárodní demokracie se zaměřuje na síť intenzivních přeshraničních interakcí, jejichž cílem je přeměnit a uplatňovat moc napříč hranicemi a úrovněmi. Bohman uvádí, že „přeshraniční demokracie znamená, že hranice neznamenají rozdíl mezi demokratickým a nedemokratickým vně této oblasti, mezi těmi, kdo mají normativní pravomoc a komunikační svobodu uplatňovat nároky před spravedlností, a těmi, kteří tak neučinili. Nejedná se o demokracii za hranicemi, ale o přeshraniční demokracii; nejedná se o demokracii jediného společenství, ale o mnoho různých společenství; nejedná se o jeden demos, jakkoli víceúrovňový, ale o mnoho demoi.“

Uvolnění nadnárodní demokracie: dekódování potenciálu evropské občanské iniciativy

Úvahy o možném novém vymezení demokracie v EU směrují naši pozornost na klíčový nástroj: Evropská občanská iniciativa. Evropská občanská iniciativa, která byla zavedena v roce 2011 Lisabonskou smlouvou, slouží jak jako nástroj pro stanovení agendy, tak jako participativní demokratický mechanismus. Na rozdíl od tradičních přístupů má potenciál překračovat hranice států a přeměnit demokracii v nadnárodní participativní formu. Evropská občanská iniciativa posiluje postavení evropských občanů tím, že poskytuje jedinečnou platformu pro navrhování právních předpisů a podporuje přímé zapojení do rozhodovacího procesu EU.

Tento inovativní nástroj umožňuje 1 milionu občanů z nejméně sedmi různých členských států vyzvat Evropskou komisi, aby předložila legislativní návrh týkající se záležitosti nezbytné pro účely provedení Smluv. Právním odkazem v sekundárním právu EU je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/788 ze dne 17. dubna 2019 o evropské občanské iniciativě. Nařízení stanoví požadavky na úspěšné předložení iniciativy ex ante a ex post. Kroky jsou stručně popsány na obrázku níže. 

Komplexnější pochopení požadavků a postupu viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/788 o evropské občanské iniciativě.

Tím, že evropská občanská iniciativa umožňuje sdružování úsilí a podpisů přes hranice, posiluje hlas jednotlivců a řeší společné otázky, které přesahují hranice jednotlivých států. Kromě své legislativní úlohy přispívá evropská občanská iniciativa k politizaci otázek v rámci Evropské unie, podporuje výměnu zdrojů a vzbuzuje obavy občanů. Evropská občanská iniciativa slouží jako katalyzátor zapojení veřejnosti a diskuse a podporuje komunikační diskusi v rámci tvorby politik EU. Vybízí organizátory, aby představili důvody před komisaři a na veřejných slyšeních v Evropském parlamentu, čímž se zvýší transparentnost a odpovědnost. Díky tomuto kolektivnímu přístupu by se jako hmatatelná realita mohla objevit jednotná evropská identita.

Křupání některých čísel: posouzení pokroku a uvolnění potenciálu pro zlepšení

Při zkoumání údajů je obtížné tvrdit, že evropská občanská iniciativa dosáhla uznání, které si zaslouží. Nástroj má dosud omezenou rezonanci. Jak však společnost Greenwood správně zdůraznila, posouzení úspěchu evropské občanské iniciativy by mělo překračovat empirické metriky. Místo toho by měl být posuzován uznáním jejího demokratického a nadnárodního potenciálu. Na základě poznatků Greenwooda Paola Ladisa navrhuje pokračovat v analýze evropské občanské iniciativy ve třech rozměrech: 

1. Posouzení jeho dopadu na rozšíření spektra témat zvažovaných politickými institucemi; 2. Posouzení jeho úlohy při podpoře veřejných diskusí; 3. Hodnocení trvalé přítomnosti nadnárodní sítě organizátorů a fanoušků v průběhu času.

Analýza odpovědí na 10 evropských občanských iniciativ, které byly úspěšně předloženy k červenci 2023, ukazuje, že Komise sice v počátečních fázích podávání návrhů prokázala významnou podporu, avšak při přijímání návrhů organizátorů postupuje obezřetně. Tento opatrný přístup může vyplývat z neochoty Komise sdílet své výlučné legislativní pravomoci s občany. Tato neochota by však mohla sloužit jako pobídka pro pokračování činnosti sítě i po odezvě Komise. Druhý pozoruhodný aspekt, který je třeba zdůraznit, se týká podstaty a rozsahu požadavků občanů. Téměř ve všech případech tyto žádosti vnesly na pořad jednání Komise nové perspektivy s výrazným zaměřením na otázky související se zachováním a udržitelností životního prostředí (1. rozměr).

Při vytváření veřejného diskurzu (druhý rozměr) je evropská občanská iniciativa slibná tím, že čerpá účastníky z široké škály členských států. Stojí za zmínku klíčovou podporu ze strany nevládních organizací, což je rozlišovací faktor mezi evropskými občanskými iniciativami, které úspěšně dosahují prahové hodnoty, a těmi, které ji nesplňují.  Díky tomu se evropská občanská iniciativa stává potenciálně mocnou formou externího lobbingu.

Zkoumání trvalých sítí organizátorů a fanoušků (3. rozměr) odhaluje pokračující úsilí o prosazování zájmů a potenciální základ pro evropskou veřejnou sféru. Organizátoři zejména přijali cílené kampaně v sociálních médiích, které se zaměřují na věkovou skupinu 21–30 let, demografii, která se často zapojuje do sociálních médií, a vítěznou strategii pro „přibližování Evropy jejím občanům“.

Ačkoli evropská občanská iniciativa má obrovský slib, je zásadní uznat, že sama o sobě nemusí být všelékem pro všechny demokratické výzvy, jimž EU čelí. Vyvíjející se prostředí vyžaduje nepřetržitý proces hodnocení a přizpůsobování, aby bylo možné reagovat na dynamickou povahu naší doby. 

Tato transformace však může a musí být zahájena na místní úrovni, a to díky podpoře a zájmu samotných občanů. Kdy jste naposledy uplatnili svá hlasovací práva ve vnitrostátních volbách? Jak postupovat ve volbách do Evropského parlamentu? Kdy jste naposledy navštívili internetové stránky evropské občanské iniciativy?